Všestary v archeologii: co se skrývá za tímto pojmem

Historie archeologických nálezů ve Všestarech

Všestary u Hradce Králové patří mezi lokality, které se do povědomí české archeologické veřejnosti zapsaly především díky rozsáhlému keltskému oppidu, jehož stopy se v okolí obce podařilo postupně odkrývat po celá desetiletí. Zájem badatelů o tento region se probudil už v době, kdy zde byly při běžných zemědělských pracích nacházeny první střepy keramiky a fragmenty kovových předmětů, které svým charakterem neodpovídaly ničemu, co by pocházelo z pozdějších historických období. Tyto nahodilé nálezy postupně přivedly na místo první odborníky, kteří si všimli, že terén v okolí Všestar skrývá mnohem více, než se na první pohled zdálo.

Systematičtější zájem o lokalitu se rozvinul ve druhé polovině dvacátého století, kdy archeologové začali propojovat jednotlivé nálezy do širšího obrazu osídlení. Ukázalo se, že se zde nacházelo rozsáhlé keltské oppidum, jedno z nejvýznamnějších na území dnešních Čech, které svým významem a rozlohou převyšovalo mnohé srovnatelné lokality. Výzkumy postupně odhalily zbytky opevnění, stopy po obytných a hospodářských objektech i doklady řemeslné výroby, což svědčilo o tom, že se jednalo o centrum s vyspělou společenskou strukturou a intenzivními hospodářskými aktivitami.

Důležitým momentem v historii bádání bylo systematické zapojení moderních metod, jako je letecká prospekce, geofyzikální měření a později i podrobné povrchové sběry, které umožnily zmapovat rozsah oppida mnohem přesněji než dřívější dílčí výkopy. Díky tomu se podařilo doložit, že osídlení ve Všestarech nebylo izolovanou záležitostí, ale tvořilo součást širší sítě keltských center ve střední Evropě, která mezi sebou udržovala obchodní a kulturní vztahy.

V posledních letech se výzkum ve Všestarech soustředil i na interpretaci nalezených artefaktů z pohledu běžného života tehdejších obyvatel. Odborníci zde nacházeli nejen keramiku a kovové předměty, ale i stopy po textilní výrobě, zemědělské činnosti a metalurgii, což doplnilo obraz o hospodářském fungování oppida. Tyto poznatky se staly základem pro vznik informačního centra, které dnes návštěvníkům přibližuje nejen samotné nálezy, ale i slovník výrazů spojených s keltskou archeologií, jenž pomáhá laické veřejnosti lépe se orientovat v odborné terminologii, jako jsou pojmy oppidum, valové opevnění, latén nebo depoty.

Historie archeologických nálezů ve Všestarech tak dodnes ukazuje, jak postupné, trpělivé a mnohovrstevné bádání dokáže z drobných nálezů vystavět komplexní obraz dávné minulosti. Lokalita si i v roce 2026 zachovává svůj význam jako jedno z klíčových míst pro poznání keltského osídlení v Čechách a nadále přitahuje zájem odborníků i veřejnosti, kteří se chtějí seznámit s historií tohoto výjimečného místa.

Poloha a geografický kontext lokality

Všestary leží ve východních Čechách, v Královéhradeckém kraji, jen několik kilometrů severovýchodně od Hradce Králové, kde krajina pozvolna přechází z úrodné polabské nížiny do mírně zvlněného terénu předhůří Orlických hor. Tato poloha není náhodná – právě zdejší kombinace kvalitní půdy, dostatku vodních zdrojů a mírného klimatu přitahovala osídlení už od pravěku. Archeologické nálezy z okolí Všestar dokládají kontinuální osídlení tohoto území od doby kamenné přes eneolit a dobu bronzovou až po období Keltů a raný středověk, což z lokality činí jedno z nejvýznamnějších míst pro studium vývoje pravěkého a raně historického osídlení v regionu.

Geografický kontext Všestar je úzce spjat s tokem řeky Labe a jejích přítoků, které protékají nedalekou oblastí a v minulosti představovaly přirozenou komunikační i obchodní trasu. Úrodné nivy podél vodních toků umožňovaly rozvoj zemědělství, zatímco mírně vyvýšené polohy sloužily jako strategická místa pro opevněná sídliště. Právě díky této kombinaci se v katastru obce nachází pozůstatky rozsáhlého keltského oppida, které patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám tohoto typu ve střední Evropě. Poloha na mírném návrší s výhledem do okolní krajiny poskytovala obyvatelům nejen obranné výhody, ale také kontrolu nad důležitými trasami vedoucími krajinou.

Krajina kolem Všestar je dodnes charakteristická střídáním zemědělsky obdělávaných polí, remízků a drobných lesních porostů, což do jisté míry odráží i historický ráz osídlení, kdy se hospodářské aktivity soustředily kolem center s opevněním. Půdní podmínky v regionu, tvořené převážně sprašovými hlínami, jsou dodnes využívány k intenzivnímu zemědělství a stejně tak sloužily i pravěkým a raně historickým komunitám k pěstování obilovin a dalších plodin.

V rámci archeologického výzkumu je poloha Všestar často zmiňována v souvislosti s takzvaným Slovníkem výrazů, tedy odborným terminologickým aparátem, který badatelé používají při popisu jednotlivých typů opevnění, sídlištních struktur a artefaktů nalezených na lokalitě. Termíny jako oppidum, valové opevnění, příkop, palisáda nebo sídlištní jáma jsou nedílnou součástí odborné komunikace o všestarské lokalitě a pomáhají přesně popisovat jednotlivé prvky, které byly během desetiletí trvajícího výzkumu objeveny.

Geografická poloha Všestar tak představuje ideální spojení přírodních podmínek a strategického významu, což vysvětluje, proč si toto místo vybraly již pravěké komunity a proč se dodnes těší mimořádnému zájmu archeologů, historiků i široké veřejnosti, která se zajímá o dávnou minulost východočeského regionu.

Neolitické osídlení a nejstarší nálezy

Oblast Všestar a jejího nejbližšího okolí patří k lokalitám, které dlouhodobě přitahují pozornost archeologů zabývajících se nejstaršími fázemi osídlení střední Evropy. Úrodná půda v povodí drobných vodních toků, mírně zvlněný terén a blízkost pramenů vytvářely už v období neolitu ideální podmínky pro usazování prvních zemědělských komunit. Právě tyto přírodní předpoklady jsou důvodem, proč se v katastru obce a jejím okolí opakovaně objevují stopy po pravěkém osídlení, které sahají hluboko do doby, kdy se na našem území teprve prosazoval přechod od lovecko-sběračského způsobu života k usedlému zemědělství.

Nejstarší doklady lidské přítomnosti v této oblasti bývají spojovány s kulturou s lineární keramikou, která představuje vůbec první výrazně zemědělskou kulturu na českém území. Její nositelé přicházeli do našich krajin z podunajského prostoru a postupně osidlovali oblasti s kvalitní spraší, jež byla vhodná pro pěstování obilnin. Archeologické výzkumy v širším regionu Královéhradecka, kam Všestary spadají, opakovaně potvrdily přítomnost sídlištních jam, zlomků keramiky zdobené charakteristickým lineárním ornamentem i pozůstatků kůlových staveb, které naznačují existenci tzv. dlouhých domů. Tyto stavby sloužily jako obydlí pro rozvětvené rodiny a jejich přítomnost svědčí o poměrně stabilním a dlouhodobém osídlení dané lokality.

Nálezy z neolitického období ve Všestarech a okolí zahrnují především keramické fragmenty, štípanou kamennou industrii, zlomky mlecích kamenů a ojediněle i drobné plastiky, které mohly mít kultovní či symbolický význam. Tyto artefakty jsou důležitým pramenem pro poznání každodenního života tehdejších obyvatel, jejich hospodářských aktivit i sociální organizace. Archeologové zdůrazňují, že podobné nálezy je třeba vnímat v kontextu celého mikroregionu, protože jednotlivé lokality na sebe často navazovaly a tvořily síť menších sídlišť rozmístěných podél vodních toků.

Pro pochopení této problematiky je vhodné vysvětlit i některé odborné termíny, které se v souvislosti s výzkumem všestarské archeologie běžně používají. Neolit, tedy mladší doba kamenná, označuje období charakteristické přechodem k zemědělství, chovu domácích zvířat a usedlému způsobu života. Pojem sídlištní jáma pak označuje objekt vzniklý těžbou hlíny nebo jako odpadní jáma, který je pro archeology cenným zdrojem datovatelného materiálu. Termín lineární keramika odkazuje na typický způsob výzdoby nádob rytými liniemi, podle nichž je celá kultura pojmenována.

Díky těmto nálezům si dnes můžeme utvořit poměrně ucelený obraz o tom, jak vypadal život prvních zemědělců v oblasti Všestar, a jak významnou roli sehrálo toto území už na samém počátku lidského osídlení střední Evropy.

Slovník klíčových archeologických výrazů

Archeologie jako obor si vytvořila vlastní bohatý jazyk, kterému leckdy laik na první poslech příliš nerozumí, a proto se vyplatí projít si alespoň ty nejzákladnější pojmy, se kterými se člověk může setkat například při návštěvě archeoparku ve Všestarech nebo při čtení odborných textů o pravěkém osídlení východních Čech. Základním pojmem je bezesporu archeologický nález, tedy jakýkoli předmět, stopa nebo pozůstatek lidské činnosti, který se dochoval v zemi nebo na jejím povrchu a který badatelům umožňuje rekonstruovat způsob života dávných obyvatel. Od nálezu je potřeba odlišovat archeologickou lokalitu neboli naleziště, což je konkrétní místo, kde se nálezy nacházejí v původním kontextu, ať už jde o sídliště, pohřebiště nebo třeba výrobní areál.

Klíčovým pojmem je také stratigrafie, tedy nauka o vrstvách uložených v zemi postupně v čase. Díky stratigrafickému pozorování dokáže archeolog určit, která vrstva je starší a která mladší, a tím pádem i relativně datovat jednotlivé nálezy bez nutnosti použití laboratorních metod. Samotné vrstvy se pak označují jako terénní situace nebo kontexty a jejich pečlivá dokumentace je jádrem každého kvalitního výzkumu. S tím úzce souvisí i archeologický výzkum, což je systematický proces odkrývání, dokumentace a interpretace nalezišť, který probíhá buď formou záchranného výzkumu před stavební činností, nebo jako plánovaný badatelský projekt, jako je tomu právě v případě lokality Všestary.

Nelze opomenout ani termín experimentální archeologie, obor, který se snaží ověřovat hypotézy o pravěkých technologiích prostřednictvím praktické rekonstrukce nástrojů, staveb či výrobních postupů. Právě tento přístup je typický pro archeopark ve Všestarech, kde návštěvníci mohou vidět rekonstruované pravěké domy, pece nebo dílny postavené na základě archeologických poznatků a experimentálně ověřených technik. S experimentální archeologií souvisí i pojem živá archeologie, který označuje interaktivní prezentaci minulosti prostřednictvím dobových řemesel, oblečení a každodenních činností.

Dalším důležitým výrazem je kulturní vrstva, tedy vrstva půdy obsahující stopy lidské aktivity, jako jsou zbytky ohnišť, keramiky nebo kostí. Naopak sterilní vrstva označuje geologické podloží bez jakýchkoli stop osídlení. V souvislosti s dataováním se často objevuje pojem radiokarbonová metoda, vědecký postup umožňující určit stáří organických nálezů na základě rozpadu izotopu uhlíku C14. Tato metoda dnes patří mezi nejpoužívanější nástroje moderní archeologie a bez ní by řada poznatků o pravěkém osídlení v regionu Hradecka nebyla vůbec možná.

V neposlední řadě je třeba zmínit i archeoskanzen, tedy venkovní muzeum v přírodě, které kombinuje autentické archeologické poznatky s edukativní a zážitkovou formou prezentace, což je přesně případ Všestar, kde se tyto přístupy propojují do jednoho ucelené celku pro širokou veřejnost.

Význam pojmu sídliště a jeho typy

Pojem sídliště patří k základním výrazům, se kterými se v archeologii pracuje snad nejčastěji, a přesto se jeho význam v běžné řeči poněkud liší od toho, jak jej chápou odborníci zabývající se výzkumem minulosti. V archeologickém slovníku se sídlištěm označuje místo, kde v minulosti žili lidé a které po sobě zanechalo hmotné stopy osídlení – ať už jde o zbytky staveb, jámy po sloupech, ohniště, odpadní jámy, keramické střepy nebo pozůstatky opevnění. Nejde tedy o sídliště v moderním slova smyslu, jako je vesnice nebo město v dnešní podobě, ale o archeologickou lokalitu, která dokládá dlouhodobé nebo krátkodobé využívání daného místa člověkem. Právě takový přístup je typický i pro lokality v okolí Všestar, kde archeologický výzkum odkryl stopy osídlení z různých period, a proto je nezbytné rozlišovat mezi jednotlivými typy sídlišť, abychom mohli správně interpretovat, co bylo na daném místě skutečně objeveno.

Archeologové rozlišují sídliště podle několika kritérií – podle doby trvání, podle charakteru osídlení i podle jejich funkce. Otevřená sídliště jsou taková, která nebyla nijak opevněna a nacházela se často v blízkosti vodních toků nebo úrodné půdy, což usnadňovalo zemědělství i běžný život obyvatel. Naproti tomu opevněná sídliště, mezi něž patří i známé hradiště ve Všestarech, byla chráněna valy, palisádami nebo příkopy a sloužila nejen jako obydlí, ale často i jako centra moci, obchodu nebo náboženského významu. Tento typ sídliště bývá spojován s vyšší organizací společnosti a s obdobím, kdy bylo nutné chránit obyvatelstvo i nashromážděné zásoby před nebezpečím.

Dále se rozlišují sídliště krátkodobá a dlouhodobá, přičemž krátkodobá osídlení mohla vznikat například v souvislosti se sezónními aktivitami, jako byl lov nebo pastevectví, zatímco dlouhodobá sídliště svědčí o trvalém usazení komunity na jednom místě po mnoho generací. Archeologický výzkum právě takováto sídliště umožňuje datovat pomocí vrstevnatosti terénu, kdy jednotlivé vrstvy odpovídají různým fázím osídlení.

Nezanedbatelnou kategorií jsou také sídliště podle hospodářského zaměření – zemědělská, řemeslnická nebo obchodní, což se odráží v nálezech nástrojů, surovin i importovaných předmětů. Ve Slovníku výrazů užívaných v archeologii se proto sídliště chápe jako komplexní pojem, který zahrnuje nejen fyzické pozůstatky, ale i sociální, hospodářský a symbolický rozměr lidského osídlení. Právě díky takto širokému chápání tohoto termínu mohou badatelé při výzkumu lokalit, jako je právě Všestary, rekonstruovat nejen podobu jednotlivých staveb, ale i způsob života tehdejších obyvatel, jejich vztahy k okolní krajině a postavení v rámci širšího regionu.

Vysvětlení termínu keramika a datace

Keramika patří mezi nejcennější prameny, které archeologům umožňují datovat naleziště a rekonstruovat život dávných obyvatel Všestar a jejich okolí. Termín keramika se v archeologickém kontextu nevztahuje pouze na estetickou stránku nádob, ale především na jejich funkci, technologii výroby a stylistické znaky, které se v čase proměňovaly a díky tomu slouží jako spolehlivý chronologický ukazatel. Když archeologové hovoří o keramice z lokality Všestary, mají na mysli soubor střepů, celých nádob či jejich fragmentů, které byly vyrobeny z hlíny vypálené na určitou teplotu a následně zdobeny či upravovány specifickým způsobem typickým pro danou dobu.

Datace pomocí keramiky vychází z principu, že způsob výroby, tvar nádob, síla stěn, druh výzdoby i použitá technika výpalu se v jednotlivých obdobích pravěku a raného středověku výrazně lišily. Archeologové proto při zkoumání keramických nálezů z Všestar porovnávají tyto znaky s již dobře prozkoumanými a datovanými soubory z jiných lokalit ve střední Evropě. Tímto srovnávacím způsobem, který se odborně označuje jako typologicko-chronologická metoda, lze poměrně přesně určit, do jakého kulturního okruhu a časového úseku daný keramický fragment patří. Pro lokalitu Všestary, která je spojována především s dobou halštatskou a existencí rozsáhlého hradiště, je typologie keramiky klíčovým nástrojem pro pochopení vývoje osídlení v průběhu staletí.

Ve slovníku archeologických výrazů se v souvislosti s keramikou často objevují pojmy jako keramická hmota, tedy směs jílu, ostřiva a dalších přísad, ze které byla nádoba vytvořena, dále výzdobné techniky, mezi něž patří rytí, vhlazování, otisky šňůry či hřebenu, a také redukční a oxidační výpal, který ovlivňuje barvu a strukturu výsledného výrobku. Tyto detaily nejsou jen technickým popisem, ale nesou v sobě informace o úrovni řemeslné zručnosti tehdejších obyvatel, o jejich kontaktech s jinými regiony a někdy i o obchodních sítích, jimiž keramika či její vzory putovaly na velké vzdálenosti.

Při datování nálezů z Všestar se archeologové neopírají pouze o samotnou keramiku, ale kombinují ji s dalšími metodami, jako je stratigrafie, tedy zkoumání vrstev uloženin v terénu, nebo radiokarbonová metoda, která umožňuje stanovit stáří organických materiálů nalezených ve stejném kontextu. Právě spojení těchto přístupů dává výsledné dataci vyšší míru spolehlivosti. I přesto zůstává keramika jedním z nejdůležitějších a nejčastěji využívaných pramenů, protože se dochovává v mnohem větším množství než jiné artefakty a její fragmenty se nacházejí prakticky na každém archeologickém nalezišti, včetně rozsáhlého komplexu ve Všestarech, kde výzkumy probíhají již řadu desetiletí a nadále přinášejí nové poznatky o organizaci tamní pravěké společnosti.

Pohřebiště, mohyly a rituální nálezy

Pohřebiště v okolí Všestar a přilehlého Chlumeckého regionu patří k lokalitám, které archeology zajímají už po celá desetiletí, a to zejména proto, že tento kraj byl v pravěku i raném středověku hustě osídlen a lidé zde po sobě zanechali nejen sídliště, ale také rozsáhlé pohřební areály. Když se řekne pohřebiště, laik si často představí jednoduché řady hrobů, ale skutečnost bývá mnohem komplikovanější. Na Královéhradecku se podařilo zdokumentovat žárové i kostrové hroby, které se liší podle období, kultury i sociálního postavení zemřelého. Přítomnost keramických nádob, šperků, zbraní nebo zvířecích kostí v hrobové výbavě dává archeologům možnost rekonstruovat nejen pohřební zvyklosti, ale i každodenní život tehdejších obyvatel.

Zvláštní pozornost si zaslouží mohyly, tedy uměle navršené pahorky nad hrobem nebo skupinou hrobů. Mohylové pohřbívání bylo v určitých obdobích pravěku, zejména v době bronzové, velmi rozšířené a mohyly sloužily nejen jako místo posledního odpočinku, ale často i jako významný krajinný a symbolický prvek. Mohyla v krajině fungovala jako viditelný znak – ukazovala, kde sídlí komunita, kdo jsou její předkové a kam patří dané území. V okolí Všestar se badatelé při terénních průzkumech opakovaně setkávají se zbytky takových násypů, byť po staletích orby a přírodních vlivů jsou dnes už často jen málo patrné a je třeba je odhalovat pomocí geofyzikálních metod nebo letecké prospekce.

Kromě klasických pohřebišť přinášejí významné poznatky i takzvané rituální nálezy, tedy předměty nebo situace, které nelze jednoznačně vysvětlit běžnou sídlištní činností. Jde například o záměrně rozbité nádoby uložené do jam, spálené zvířecí kosti bez vazby na běžnou spotřebu, nebo netypicky uložené lidské ostatky, které nesou znaky rituálního zacházení. Tyto nálezy bývají interpretovány jako doklady obětních praktik, kultovních obřadů spojených s úrodou, počasím nebo přechodovými rituály jako narození, dospělost či smrt. Právě propojení pohřebišť, mohyl a rituálních nálezů dává archeologům komplexní obraz duchovního světa pravěkých a raně středověkých komunit, které žily v tomto kraji.

Při zpracování takových témat je nezbytné pracovat s přesnou terminologií, a proto se v odborné i popularizační literatuře běžně setkáváme s takzvaným slovníkem výrazů. Ten definuje pojmy jako mohyla, žárový hrob, kostrový hrob, rituální depozit nebo sídlištní jáma tak, aby čtenář i laik dokázal správně pochopit kontext popisovaných nálezů. Bez jasně vymezené terminologie by totiž hrozilo zkreslení interpretace a ztráta odborné hodnoty publikovaných výsledků výzkumu, což je zvláště důležité u tak citlivého tématu, jakým jsou pohřební zvyklosti a duchovní svět dávných obyvatel Všestarska.

Metody moderního archeologického výzkumu 2026

Archeologické pracoviště ve Všestarech patří k lokalitám, kde se moderní metody terénního výzkumu snoubí s dlouholetou tradicí bádání o pravěkém a raně historickém osídlení východních Čech. V roce 2026 už archeologie dávno není jen o lopatě, štětci a trpělivém odkrývání vrstev země. Základem každého seriózního výzkumu zůstává sice stratigrafie, tedy studium jednotlivých vrstev uloženin, které archeologům prozrazují chronologii osídlení daného místa, ale k jejímu vyhodnocení se dnes využívají mnohem sofistikovanější nástroje než před dvaceti či třiceti lety.

Nedílnou součástí přípravné fáze výzkumu se stal geofyzikální průzkum, který umožňuje zmapovat podpovrchové struktury ještě předtím, než se vůbec sáhne po rýči. Metody jako georadar (GPR), magnetometrie nebo odporové profilování dávají archeologům možnost odhalit obrysy zaniklých staveb, hrobů či příkopů bez nutnosti rozsáhlého zásahu do terénu. Právě díky těmto technologiím se v okolí Všestar podařilo v posledních letech identifikovat několik dosud neznámých objektů, které následně posloužily jako podklad pro cílené sondy.

Velmi důležitou roli hraje také letecká a dronová prospekce. Snímky pořízené z výšky, často s využitím multispektrálních kamer, umožňují zachytit takzvané vegetační a půdní příznaky – tedy místa, kde odlišný růst plodin nebo barva půdy prozrazují přítomnost zaniklých struktur pod povrchem. Tato metoda je zvlášť cenná v zemědělsky využívané krajině, jakou je i oblast kolem Všestar, kde běžný pěší průzkum často nestačí k odhalení rozsahu osídlení.

Nezastupitelné místo má i 3D dokumentace a fotogrammetrie. Každý nález, ať už jde o keramický střep, kovový artefakt nebo kosterní pozůstatky, se dnes standardně digitalizuje pomocí sítě fotografií, z nichž speciální software vytvoří přesný trojrozměrný model. Tento postup nejen šetří čas při dokumentaci, ale také umožňuje badatelům z celého světa studovat nálezy bez nutnosti fyzické návštěvy lokality.

Ve slovníku výrazů, který provází návštěvníky expozic i odbornou literaturu, se proto vedle klasických pojmů jako mohyla, sídliště, popelnicové pole nebo halštatská kultura stále častěji objevují termíny spojené právě s technologickým pokrokem – LIDAR, GIS analýza, izotopová analýza kostí či radiokarbonové datování. Poslední jmenovaná metoda prošla v posledních letech výrazným zpřesněním díky kalibračním křivkám, které umožňují datovat organické nálezy s mnohem menší chybou než dříve.

Archeologický výzkum ve Všestarech tak dnes představuje ukázkový příklad propojení terénní praxe s laboratorním výzkumem. Spolupráce s antropology, geology a chemiky se stala samozřejmostí a bez ní by dnes serióznímu badateli chyběl kompletní obraz o životě lidí, kteří tuto krajinu obývali před tisíci lety.

Role Pravěkého parku Všestary dnes

Pravěký park Všestary dnes představuje mnohem víc než jen turistickou atrakci v podhůří Hradecka. Je to místo, kde se archeologické poznatky proměňují v hmatatelnou zkušenost, kterou návštěvník doslova prochází vlastníma nohama. Areál vznikl v těsné blízkosti jednoho z nejvýznamnějších pravěkých nalezišť ve střední Evropě, a právě tato geografická souvislost dává celému projektu smysl, který by jinde postrádal. Zatímco v mnoha jiných zemích jsou archeoparky budovány spíše jako obecné vzdělávací instituce bez přímé vazby na konkrétní lokalitu, Všestary těží z toho, že stojí takřka na místě, kde kdysi žily komunity lidu s lineární keramikou a později i další pravěké kultury.

Návštěvníci se zde setkávají s rekonstrukcemi dlouhých domů, ukázkami dobových technologií i s výsledky experimentální archeologie, která se snaží ověřit, jak mohly fungovat stavby, nástroje nebo zemědělské postupy před tisíci lety. Právě experimentální archeologie je jedním z pilířů, na kterých park stojí – nejde o pouhou rekonstrukci vzhledu, ale o snahu pochopit funkčnost a praktické aspekty pravěkého života. Díky tomu se areál stává živou laboratoří, kde se teorie z odborných textů testují v reálných podmínkách, což má význam nejen pro veřejnost, ale i pro samotný vědecký výzkum.

V kontextu terminologie, kterou návštěvník v parku i doprovodných materiálech potkává, hraje roli i takzvaný slovník výrazů, jenž pomáhá laické veřejnosti orientovat se v pojmech jako eneolit, halštat, sídlištní jáma nebo kulturní vrstva. Bez takového vysvětlujícího aparátu by mnohé informační tabule a komentované prohlídky zůstávaly nesrozumitelné těm, kdo se s archeologií setkávají poprvé. Park tak plní funkci mostu mezi odbornou obcí a širokou veřejností, což je v oblasti archeologie často podceňovaný, ale nesmírně důležitý úkol.

Nelze opomenout ani vzdělávací programy pro školy, workshopy zaměřené na pravěká řemesla nebo sezonní akce, které simulují dobové zvyky a obřady. Tyto aktivity pomáhají udržovat zájem o všestarskou archeologii i mimo úzký okruh odborníků a přispívají k tomu, že se povědomí o významu lokality šíří mezi generacemi. Pravěký park Všestary tak v roce 2026 funguje jako centrum popularizace archeologického bádání, které propojuje vědecký výzkum, praktickou výuku i turistický ruch, a díky tomu si udržuje pevné místo mezi významnými kulturními a vzdělávacími institucemi v regionu.

Archeologie ve Všestarech nám ukazuje, že minulost není mrtvá věc uzavřená v zemi, ale živý slovník, který musíme umět číst a překládat do jazyka přítomnosti.

Bohumil Kadlec

Vzdělávací programy a interpretace pro veřejnost

Ve Všestarech se archeologie stala postupně nedílnou součástí širší vzdělávací nabídky, která se snaží oslovit nejen odborníky a nadšence do dávnověku, ale především širokou veřejnost, školy a rodiny s dětmi. Areál, jenž je úzce spjat s pravěkým osídlením a s dlouhodobým archeologickým výzkumem v regionu, se v posledních letech proměnil v místo, kde se teoretické poznatky snoubí s praktickou, zážitkovou formou výuky. Návštěvníci zde mají možnost projít si nejen expoziční prostory, ale i venkovní rekonstrukce, které jim přibližují, jak vypadal každodenní život v době bronzové a době železné.

Klíčovým prvkem interpretace pro veřejnost je snaha vysvětlit odbornou terminologii srozumitelným způsobem. Proto se v rámci doprovodných materiálů i lektorských programů často pracuje s tzv. slovníkem výrazů, který laikům přibližuje pojmy jako halštatská kultura, sídlištní jáma, keramická mazanice nebo depot bronzových předmětů. Tento slovník slouží jako most mezi odbornou archeologickou praxí a běžným návštěvníkem, jenž se s archeologií setkává poprvé nebo jen okrajově. Díky němu se stává i odbornější výklad přístupným a pochopitelným, aniž by ztrácel na přesnosti.

Vzdělávací programy jsou koncipovány tak, aby oslovily různé věkové kategorie. Pro školní skupiny se připravují interaktivní dílny, při nichž si děti mohou vyzkoušet výrobu keramiky pravěkým způsobem, tkaní na jednoduchém stavu nebo broušení kamenných nástrojů. Tyto aktivity jsou doplněny odborným výkladem, který je přizpůsoben věku účastníků, přičemž lektoři kladou důraz na to, aby si děti nejen prakticky vyzkoušely řemeslné postupy, ale zároveň pochopily širší kontext doby, ve které tyto technologie vznikaly.

Pro dospělé návštěvníky a rodiny jsou pořádány komentované prohlídky, přednášky a tematické víkendy, které se často váží k aktuálním nálezům nebo výsledkům archeologických výzkumů probíhajících přímo ve Všestarech a jejich okolí. Tyto akce mají za cíl ukázat, že archeologie není uzavřenou vědou, ale živým oborem, který průběžně přináší nové poznatky a proměňuje pohled na minulost regionu.

Nedílnou součástí interpretace je také práce s replikami a modely, které umožňují návštěvníkům doslova sáhnout si na minulost. Tento přístup, kombinující odborné poznání s emocionálním prožitkem, se ukazuje jako velmi účinný způsob, jak archeologii přiblížit veřejnosti a probudit u ní trvalejší zájem o kulturní dědictví regionu i celé střední Evropy.

Význam lokality pro českou archeologii

Všestary a jejich blízké okolí patří k místům, která si v české archeologii vydobyla postavení jakéhosi přirozeného otevřeného laboratoří, kde se po desítky let potkávají generace badatelů s vrstvami minulosti ukrytými pod ornicí východočeské krajiny. Není náhoda, že právě tento kout Královéhradeckého kraje se stal synonymem pro systematický terénní výzkum, jehož výsledky se promítly do učebnic i odborných syntéz o osídlení Čech od pravěku až po raný středověk. Význam lokality pro českou archeologii spočívá především v kontinuitě výzkumu, který zde probíhá s přestávkami už po několik generací badatelů a vytváří tak jedinečnou srovnávací základnu pro pochopení proměn krajiny i způsobu života jejích obyvatel.

Terénní práce ve Všestarech a přilehlých katastrech přinesly nálezy dokládající osídlení z různých period, přičemž právě vzájemné prolínání stop mladší doby kamenné, doby bronzové i pozdějších období umožňuje archeologům sledovat, jak se lidské komunity v této části Čech vyvíjely, stěhovaly a přizpůsobovaly změnám prostředí. Odborníci zde často zdůrazňují, že bez důkladné znalosti terminologie, tedy takzvaného slovníku výrazů používaného při popisu nálezových situací, stratigrafie či typologie artefaktů, by laická i odborná veřejnost jen obtížně chápala, proč jsou drobné nálezy keramiky, kostěných nástrojů nebo zbytků staveb tak cenné. Právě proto se v posledních letech klade důraz na to, aby výsledky výzkumu byly komunikovány nejen v odborných publikacích, ale i formou popularizačních textů, které vysvětlují základní pojmy a umožňují širší veřejnosti proniknout do metodiky archeologické práce.

Všestarská lokalita má rovněž nezastupitelný význam pro vzdělávání a přípravu budoucích archeologů, protože mnohé zdejší výzkumy sloužily a stále slouží jako praktická cvičení pro studenty archeologie z českých univerzit. Tato tradice terénní výuky přispívá k tomu, že se odborná komunita neustále obnovuje a předává si zkušenosti spojené s dokumentací, exkavací a interpretací nálezů přímo v terénu, což je nenahraditelné oproti pouhému studiu literatury.

V roce 2026 se pohled na význam Všestar pro českou archeologii nijak nezmenšil, naopak se prohloubil díky moderním metodám nedestruktivního průzkumu, které umožňují znovu revidovat starší poznatky a doplňovat je o nové vrstvy informací. Lokalita tak zůstává živým příkladem toho, jak se propojuje minulost s přítomností, a jak důležité je pro širokou veřejnost i odbornou komunitu udržovat srozumitelný a přesný jazyk, kterým se o archeologických nálezech mluví. Právě tato kombinace dlouhé badatelské tradice, vzdělávací role a stálého zájmu o přesnou terminologii dělá z Všestar místo, které si v dějinách české archeologie zaslouží trvalé a významné postavení.

Aktuální výzkumné projekty a plány

V letošní sezóně, tedy v roce 2026, pokračuje archeologický výzkum ve Všestarech a jejich blízkém okolí novou etapou, která navazuje na dlouhou tradici terénního bádání v Chrudimsku a v širším prostoru východních Čech. Tým archeologů se zaměřuje především na revizní průzkum dosud neprozkoumaných částí lokality, kde se podle starších sond předpokládá výskyt sídlištních objektů z doby bronzové a raného středověku. Vzhledem k tomu, že Všestary jsou dlouhodobě spojovány s bohatou archeologickou minulostí regionu, snaží se badatelé letos především upřesnit chronologické zařazení jednotlivých nálezových vrstev a ověřit, zda dřívější interpretace, opírající se často o povrchové sběry a menší záchranné akce, obstojí i při použití moderních metod.

Klíčovou roli v aktuálním výzkumu hraje nedestruktivní průzkum, tedy geofyzikální měření a letecké snímkování, které umožňuje odhalit půdorysy staveb a další struktury bez nutnosti rozsáhlého odkryvu. Tento přístup je v poslední době v české archeologii velmi žádaný, protože šetří nejen finanční prostředky, ale i samotnou lokalitu, která zůstává zachována pro budoucí generace badatelů s dokonalejšími technologiemi. Odborníci tak ve Všestarech kombinují klasické terénní sondy s geofyzikálními daty a snaží se vytvořit co nejkomplexnější obraz vývoje osídlení v dané mikroregionu.

Součástí letošních plánů je také revize starší muzejní dokumentace, uložené v regionálních institucích, kde se nacházejí nálezy a terénní zápisníky z výzkumů provedených v minulých desetiletích. Tato práce s archivními materiály je nezbytná pro správné pochopení kontextu starších nálezů, jejichž popisy často neodpovídají dnešní terminologii. Právě proto se v rámci projektu klade velký důraz na sestavení a aktualizaci odborného slovníku výrazů, který by měl sloužit jako pomůcka nejen pro archeology, ale i pro širší veřejnost a studenty, kteří se s regionální archeologií teprve seznamují. Tento slovník má obsahovat vysvětlení pojmů jako sídlištní objekt, kulturní vrstva, stratigrafie, záchranný výzkum nebo terénní situace, a to jazykem srozumitelným i lidem mimo obor.

Do budoucna archeologický týmy plánují rozšířit spolupráci s místními obcemi a spolky, které mohou pomoci s monitorováním lokalit a nahlašováním případných narušení půdy při stavební činnosti. Zároveň se počítá s popularizačními aktivitami, jako jsou komentované vycházky po nalezištích nebo přednášky pro školy, díky nimž by se povědomí o významu všestarské archeologie mělo dále šířit mezi obyvatele regionu. Dlouhodobým cílem zůstává vytvoření souhrnné publikace, která by shrnula dosavadní poznatky a nabídla přehledný pohled na vývoj osídlení tohoto území od prehistorie až po středověk, přičemž právě probíhající terénní sezóna 2026 by se měla stát jedním z důležitých podkladů pro její vznik.