Stanovisko Českého klubu skeptiků Sisyfos, z.s. k návrhu na doplnění zákona o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů č. 96/2004Sb. o nové nelékařské zdravotnické obory „terapeut tradiční čínské medicíny“ a „specialista tradiční čínské medicíny“ (§21c a §21d)

28.05.2017 / 19:33   redakce   čtenost 6536   dotazy@sisyfos.cz

Považujeme za skandální, že Poslanecká sněmovna odhlasovala pozměňovací návrh poslance Rostislava Vyzuly, aniž by respektovala názor odborné lékařské veřejnosti, zvláště pak Vědecké rady ČLK. Český klub skeptiků Sisyfos, z.s. se tímto připojuje k negativnímu stanovisku České lékařské komory ze dne 4. 4. 2017 adresovanému Parlamentu České republiky. Shodujeme se v názoru, že metody tzv. „tradiční čínské medicíny“ jsou pouhým léčitelstvím i v tom, že legislativním zvýhodněním jednoho léčitelského směru se vytvoří nebezpečný precedens.

Zdůvodnění stanoviska Českého klubu skeptiků Sisyfos, z.s. k pozměňovacímu návrhu poslance Rostislava Vyzuly ze dne 17. ledna 2017, kterým se mění zákon č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních):

Takzvaná „tradiční čínská medicína“ (dále jen TCM) je kompilát postupů čínské medicínské tradice vytvořený na základě politického zadání v období označovaném jako Kulturní revoluce. Důvod pro vytvoření takového systému byl čistě pragmatický, protože Čína zbídačená válkami a čistkami a násilnostmi Kulturní revoluce trpěla nedostatkem lékařů. Řešení podle receptu knížete Potěmkina se ukázalo být dostatečně účinné k vytvoření iluze dostupné lékařské péče, ale stalo se i zajímavým vývozním artiklem do zemí východního i západního bloku. Dlužno poznamenat, že lékařská obec východního ani západního bloku se k TCM nestavěla jednoznačně odmítavě, viz např. (Vymazal 1965) nebo (Warren 1976). Dokonce i zde byla věcná kritika nabízející cestu ke korektnímu vyvrácení pochybností (Prokop 1984). Lze tedy tvrdit, že alespoň některé metody TCM mají poměrně dlouhou tradici i u nás, mohly tedy být podrobeny řádnému klinickému i biologickému zkoumání. V tomto zkoumání v zásadě selhaly. Prostor pro pochybnosti o správnosti odmítnutí konceptu TCM vzniká nikoliv kvůli nadějným výsledkům některých dílčích studií nebo kvůli nedostatečnému probádání jednotlivých možností a konceptů, tento prostor je vytvářen spíše virtuálně kvůli vysoké produkci špatných a slabých studií, viz např. (Liu 2014). Koncept TCM celkově selhává v klinickém testování, a proto do moderní medicíny nepatří. Jde o techniky spadající do léčitelství.

Aktivita poslance Rostislava Vyzuly je pochybná hned z několika důvodů. Nejprve zmíníme věcnou chybu, totiž to, že se odkazuje na Nobelovu cenu pro Tchu Jou-Jou. Tchu Jou-Jou nedostala Nobelovu cenu za TCM, jak je někdy chybně interpretováno, dostala ji za mravenčí práci na farmaceutickém screeningu přípravků čínské medicínské tradice. Vzhledem k obrovskému počtu substancí, které nakonec musela testovat, je objev artemisininu něco, co v konečném důsledku naopak validitu TCM zpochybňuje. Je to něco jako kdyby se po testování všech registrovaných antibiotik se schválenou indikací komunitní pneumonie zjistilo, že jen jeden jediný preparát má schopnost léčit infekci.

Tím zásadním problémem je nekoncepčnost celého návrhu. V České republice se používá celá řada léčitelských metod, řadu z nich prodávají i zdravotníci. Vedle metod TCM, zejména akupunktury, jde především o homeopatii, ájurvédu, časté jsou i jiné metody. Přílepkem k zákonu o vzdělávání nelékařských zdravotnických povolání se najednou legalizuje léčitelský obor, který svými výkony není v souladu s principy medicíny založené na důkazech. A to se týká jen jednoho oboru, oboru zrovna politicky protěžovaného. Jak k tomu přijdou homeopaté, provozovatelé ájurvédy, čarodějnice a zaříkávači ducha nemoci? Poslední problém, který v tomto zákonu vidíme, je riziko dalšího vývoje. Pokud už jednou budou vykonavatelé jedné z léčitelských metod legislativně uznáni za plnohodnotné zdravotnické profesionály, otevírá se cesta například úhradě jejich výkonů z veřejného zdravotního pojištění. V konečném důsledku pak peníze, které budou případně z veřejného zdravotního pojištění proudit na TCM, budou chybět na léčbu závažných onemocnění a vzácných chorob.

V nejčernějších představách si lze představit i vývoj směrem k vícekolejní medicíně. Vedle lékaře s lékařským vzděláním se zde může objevit i „čínský lékař“ se vzděláním nekompatibilním s lékařským vzděláním v Evropě. Jistě, je to jen obava, ale nahrává tomu sama formulace § 21d, ve kterém se píše: "Za výkon povolání specialisty tradiční čínské medicíny se považuje činnost v rámci preventivní, diagnostické, léčebně rehabilitační nebo léčebné péče." Pro srovnání, v zákoně č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, se v § 4 píše: "Za výkon povolání lékaře s odbornou způsobilostí se považuje preventivní, diagnostická, léčebná, rehabilitační a dispenzární péče prováděná lékařem..."

Diskutovaná novela zákona snad přináší změny, které zdravotnictví pomohou. To nechceme a nemůžeme hodnotit. Ovšem přílepek poslance Rostislava Vyzuly, vložený do novelizovaného znění vlastně na poslední chvíli, pokládáme vyloženě za špatný. Z výše uvedených důvodů ostře nesouhlasíme se zařazením odborností „terapeut tradiční čínské medicíny“ a „specialista tradiční čínské medicíny“ mezi plnohodnotné zdravotnické profese. Doufáme, že Senát projeví více soudnosti než Poslanecká sněmovna a zbaví novelu ostudného přílepku.


Doporučené odkazy a literatura:
Liu Y et al. Reporting quality of systematic reviews/meta-analyses of acupuncture. PLOS ONE 2014;9(11):e113172.
Prokop O a kol. Lékařské vědy proti pověrám a šarlatánství. Praha: Avicenum 1984. (překlad 4. německého vydání)
Vymazal J, Tuháček M. Akupunktura: teoretická i praktická studie se zaměřením k neurologii. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1965.
Warren FZ. Handbook of medical acupuncture. New York: Van Nostrand Reinhold, 1976 Stanovisko Českého klubu skeptiků Sisyfos, z.s. k návrhu na doplnění zákona o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů č. 96/2004Sb. o nové nelékařské zdravotnické obory „terapeut tradiční čínské medicíny“ a „specialista tradiční čínské medicíny“ (§21c a §21d) | Sisyfos - český klub skeptiků