Dvojí ocenění Stanislava Grofa

15.10.2007 / 18:55   Čeněk Zlatník   čtenost 20101   predseda@sisyfos.cz

(Článek vyšel ve zkrácené podobě pod názvem „Stanislav Grof ignoruje přírodní vědy“ v Lidových novinách dne 12.10.2007.)

Příznivci známého čechoamerického psychiatra profesora MUDr. Stanislava Grofa se v těchto dnech radují. Jejich idol přijel do Prahy, aby osobně převzal prestižní cenu Nadace Vize 97. Exprezident Václav Havel ho vyznamenal za „otvírání nových pohledů na svět“.

Někteří zlomyslní publicisté idylu narušují poukazujíce, že za tutéž činnost obdržel Grof před šesti léty od Českého klubu skeptiků SISYFOS Bludný balvan, rovněž prestižní cenu, udílenou každoročně za „matení české veřejnosti“. Zda je tato kontroverze k smíchu nebo k pláči ať posoudí čtenáři. Pomohu jim tím, že vysvětlím, za co byl ten Balvan.

Nejprve však musím říci, za co Balvan nebyl.

Klub SISYFOS je společnost zaměřená na obhajobu kritického myšlení a popularizaci vědecké metody poznávání. Činnost klubu je převážně osvětová, podrobnosti lze nalézt na adrese www.sisyfos.cz. Poctivé vědecké práce si vážíme a propagujeme ji.

Stanislav Grof má podle racionálních psychiatrů vědecké zásluhy v tom, že přispěl k odhalení jistých objektivních účinků drog na psychiku. Experimentoval zprvu s účinky LSD a později, po emigraci do USA (v roce 1967, kdy mu bylo 36 let), s účinky „holotropního dýchání“. Jde o metodu, kterou rozpracoval s manželkou Christinou, kde se nepodává droga, ale speciálním dýchacím režimem se dosahuje změn v chemickém složení krve (je to varianta obecné metody tzv. hyperventilace). Potud není co kritizovat tím spíše, že autor těchto řádků je matematik, nikoli psychiatr.

Rovněž ponechme stranou otázky společenské přijatelnosti a terapeutické účinnosti nebo spíše nebezpečnosti léčby holotropním dýcháním.

Bludný balvan byl udělen za pseudovědeckou aktivitu, která bohužel v díle Stanislava Grofa převažuje. Grof opouští racionalitu tam, kde výpovědím o fantastických zážitcích přiznává status skutečnosti a odvozuje z nich představu „Kosmického vědomí“. Na něm mají participovat svým vědomím lidé, zvířata, rostliny i neživá příroda. Lidské vědomí tedy není podle Grofa vázáno na neurofyziologické procesy, může se odpoutat od těla, může se „transpersonálně“ ztotožnit s jiným vědomím nebo „odcestovat“ do některého z minulých životů nebo do doby porodu. Neexistují tu časové ani prostorové bariéry. (Rozhovor s Grofem na toto téma zveřejnily mj. Hospodářské noviny dne 4.10.2007.)

Grofovi vyšlo v Česku několik knih. Při slavnostním udílení Bludných balvanů v roce 2001 (laureát nebyl osobně přítomen, omluvil se) jsme se pobavili četbou úryvků z jeho knihy „Holotropní vědomí“. Účastnice holotropního dýchání v knize vypovídá o tom, jak se „interpersonálně“ ztotožnila s březí velrybou a sdělovala poznatky o průběhu porodu. V jiném případě se člověk ztotožnil s housenkou, prožíval, jak housenka vnímá svět, jak konzumuje listy a posléze se stal zámotkem a podrobil se metamorfóze v motýla.

Podle Grofa může člověk touto cestou získávat nové poznatky. Škoda, že tuto možnost vědci a učitelé pomíjejí, ušetřili by klopotnou námahu sobě i studentům. Podle poznatků přírodních věd, pěstovaných (dosud?) v badatelských ústavech a vyučovaných ve školách, je člověk spolu se svým vědomím součástí vyvíjející se biosféry, a tudíž podléhá přírodním zákonům. „Holotropní zážitky“ lze vysvětlit jako halucinace při chemicky narušené činnosti (otravě) mozku. Žádné poznatky o světě nelze získávat mimosmyslovou cestou, tedy bez informačního kanálu vedoucího do mozku. Nic takového se ani empiricky nikdy neprokázalo. Odporuje to veškeré lidské zkušenosti. Pokud by tomu přece jen bylo tak jak nás učí Grof, měl bych se kupř. bát, že někdo mimosmyslově zjistí číslo mého účtu a vybere tučné konto? Žili bychom ve velice zmateném světě. Takovým báchorkám fakticky nikdo nevěří, ať si navenek hlásá cokoli.

Stanislav Grof tedy přírodní vědy ignoruje, staví pouze na halucinačních prožitcích. Ty jsou pro něj zdrojem základních poznatků. Kdo to neuznává, ten je pro Grofa „fundamentalista“ neschopný pochopit jakési „nové vědecké paradigma“. To je „pro průměrného vědce obtížné spolknout“, čteme Grofova slova v Hospodářských novinách. Skromnost věru není Grofovi vlastní. Jeho „věda“ by přece měla být pro smích každému gymnazistovi. Přesto nacházíme vzdělané lidi, kteří se Grofovi nesmějí, ale obdivují ho. V zahraničí i u nás. Jak je to možné?

Vysvětluji si to tak, že Grof rozvíjí pod pláštěm vědy chytlavé náboženské představy, spiritualitu New Age. Jeho aktivity mívají charakter náboženské misie. V knize „Kosmická hra“ kupř. píše: „Nesetkal jsem se ani s jedním člověkem, který by prožil hlubinný zážitek transcendentních oblastí a nadále se hlásil ke světovému názoru, který razí západní materialistická věda.“ Uvážíme-li, že podle statistik jsme v Česku většinou neznabozi, je Grofova vlast podnikatelským rájem oplývajícím surovinami pro továrny na absolutno. Těmi továrnami mám obrazně na mysli subjekty, které získaly od Grofa licenci k provozování holotropního dýchání.

Není to (jenom) k smíchu. S tlakem na jakousi „spiritualizaci“ vědy, školství nebo zdravotnictví se setkáváme v nejrůznějších podobách stále častěji.

Pokud by Grof nemátl veřejnost, nevystupoval jako vědec, ale jako náboženský guru, nedostal by Bludný balvan, protože SISYFOS nemíní do náboženství zasahovat. Domnívám se, že v tom případě by byl méně zajímavý i pro Havlovu cenu.

tento článek v Lidových novináchDvojí ocenění Stanislava Grofa | Sisyfos - český klub skeptiků