O nás
27.05.2006 133995 hits
Český klub skeptiků SISYFOS

Skepticismus

Český klub skeptiků SISYFOS je součástí světového skeptického hnutí, které vzniklo v r.1976 v USA z iniciativy desítek vědců a filozofů, mezi nimi několika nositelů Nobelových cen jako reakce na vzestup iracionality ve společnosti. Vzniklá společnost, jejíž vůdčí osobností a ...

Jak se stát členem
Zde si můžete přečíst stanovy sdružení Sisyfos.

Zde lze stáhnout přihlášku za člena našeho sdružení.

Roční členský příspěvek činí
300,- Kč

číslo účtu:
4444444444 (10 čtyřek)
kód banky 2010

Kontaktní adresa
Českého klubu skeptiků SISYFOS:
Zdeněk Jonák
U Dejvického rybníčku 25/1976
160 00 Praha 6

e-mail: zdenek.jonak@hotmail.com
About
27.05.2006 132294 hits
Czech Skeptical Club SISYFOS

Skepticism

The Czech Skeptics Club Sisyfos is a member of the international skeptical movement which has been initiated in U.S.A. in 1976 by scientists and philosophers who reacted against the rise of irrationality in the community. Among the founders of the newly established society ...

05.06.2018 / 22:09Jaromír Šrámekčtenost 9458e-mailkategorie: článekverze pro tisk
Reportáž České televize o institutu AKTIP[1] rozbouřila vody veřejného mínění týkající se nejen AKTIPu, ale i tzv. alternativní medicíny. Na obhajobu tzv. alternativní medicíny se začínají ozývat hlasy, které se snaží celou záležitost interpretovat tak, že jde jen o ojedinělý poklesek, o osobní selhání několika lidí, ale něco takového rozhodně není podstatou tzv. alternativní medicíny.[2] Bohužel to není pravda. Když jsme v roce 2017 udíleli centru AKTIP stříbrný Bludný balvan[3], nebylo to ani tak z toho důvodu, že by se jednalo o výjimečný podnik, jako spíše z toho důvodu, že zejména v osobě Jarmily Klímové bylo toto centrum velmi dobře propagované mediálně. Pozitivní mediální ohlas Jarmily Klímové tak dokonale zastínil naši kritiku i kritiku České onkologické společnosti[4].

Bylo by snadné se zlobit na novináře, jenže za Jarmilou Klímovou stály i hlasy těch, které novináři pokládají za odborníky na problematiku psychosomatické medicíny. Tak například předmluvu ke knize Proč (a jak) psychosomatika funguje[5], předmluvu velmi pozitivně vyznívající, napsal Radkin Honzák.

Profil služeb, které nabízí AKTIP, je vzorek metod alternativní medicíny. Nejde o vzorek obsahující všechny běžné služby, ale jde o vzorek do značné míry reprezentativní ve způsobu poskytování i v hodnotě služby, kterou si klient zaplatí. Některé z těchto metod jsou natolik známé, že opakovat důvody k pochybnostem o soudnosti nebo o poctivosti provozovatelů nemá cenu. U jiných metod jsou jiní povolanější vyjádřit se lépe. Dále se pokusím zaměřit jen na některé z těchto metod a krátce zrekapitulovat, proč jsou problematické. Poznat pochybný charakter metod tzv. alternativní medicíny totiž nemusí být v některých případech vůbec snadné.


Psychosomatická medicína podle Jarmily Klímové
K tématu psychosomatické medicíny jsme se již jednou obšírně vyjádřili, proto si dovoluji předem odkázat na naše stanovisko [6]. V podání Jarmily Klímové je psychosomatická medicína skutečně bizarní záležitost i v kontextu toho, co se běžně jako psychosomatická medicína prezentuje.

Kniha Proč (a jak) psychosomatika funguje[5] je napsána způsobem, který je podle mého názoru snadné prohlédnout jako blábolivý. Jenže blábolivost je nebezpečná vlastnost, nekritickým čtenářem může být snadno interpretována jako projev myšlenkové hloubky. Takovému ne‑pochopení nahrává i to, že pod pochvalnou předmluvou je podepsán Radkin Honzák, který je mediálně prezentován jako odborník na psychosomatickou medicínu. Většina čtenářů tak ztrácí ostražitost. To, že mezi recenzenty vyčnívají například Anna Strunecká (stříbrný Bludný balvan za rok 1998, diamantový Bludný balvan v roce 2018) nebo Antonín Baudyš jr. (zlatý Bludný balvan za rok 2005, diamantový Bludný balvan v roce 2008), už takovou pozornost nepřitáhne. Ani pečlivý čtenář by nejspíš nepostřehl, že další recenzenti, Jan Vondráček a Jaroslav Simon, v době vydání knihy působili na AKTIPu, takže hodnota jejich posudku je přinejmenším omezená. Nakonec je tu ještě jedna okolnost, která by měla vzbuzovat ostražitost čtenáře. Firma Progressive Consulting, která vydala knihu Proč (a jak) psychosomatika funguje, je vlastněna Jarmilou Klímovou a Ondřejem Klímou.

Blábolivý a mlživý způsob, jakým je kniha napsána, umožňuje, aby si čtenář sám vybral, co vlastně chce v obsahu vidět. Pokud chce čtenář vidět hluboké myšlenky rázu především filozofického, v textu si to velmi snadno domyslí. Zdánlivě hluboký charakter textu zdůrazňuje nestřídmé užívání citátů širokého spektra lidí. V knize jsou tak roztroušena zrnka moudrosti Budhy, Senecy i Dijkstry. Problém nastane, pokud chce čtenář číst kriticky a analyzovat text jako odborné sdělení. Najednou se význam ztrácí, smysl mizí a zůstává jen hromada izolovaných tvrzení, často obecných a občas hrubě nesprávných. Čtenář je v tu chvíli na pochybách – ale konstatování, že to celé je nekonzistentní blábol, brání jeho psychika. Jednak za knihu zaplatil několik stokorun a jednak knihu chválí i Radkin Honzák, tedy kapacita v oboru. Takže si spíš myslí, že prostě nechápe hloubku moudrosti. A kdo má odvahu malého dítěte prohlásit, že císař je nahý?

Střípky představ Jarmily Klímové lze dohledat i v rozhovorech pro média. Jejich výhoda je ta, že nejsou utopeny v blábolivém textu, ale jsou limitovány rozsahem článku. Neobávám se, že by se mohlo jednat o tvrzení vytržená z kontextu. Jde o autentické výroky a Jarmila Klímová a spol. tyto články s nadšením šířili. Předpokládám, že pokud by měli pochyby o korektním vyznění, jistě by se tak stalo v době publikace.

V rozhovoru pro OnaDnes z dubna 2016[7] se čtenář může dozvědět, že emoce jsou nanopeptidy, jejichž struktura přesně odpovídá konkrétnímu emočnímu nastavení. Jarmila Klímová otevřeně tvrdí, že v AKTIPu jsou schopni docílit zástavy progrese onkologických a degenerativních onemocnění. Člověka s medicínským vzděláním by mělo zarazit, že jako příklad takového degenerativního onemocnění uvádí hepatopatii (obecný pojem označující nezánětlivé onemocnění jater), revmatoidní artritidu (chronické zánětlivé onemocnění, nikoliv onemocnění degenerativní) nebo roztroušenou sklerózu (chronické autoimunitní onemocnění, nikoliv onemocnění degenerativní). Nelze očekávat, že každý druhý čtenář skládal zkoušku z patologie, ale lze očekávat, že lékařka Klímová si z patologie a následného používání základních pojmů během klinické fáze studia medicíny odnesla alespoň nějaké znalosti.

Na opatrný dotaz, že jsou známy případy onkologických pacientů, které přechod k „alternativní“ terapii zahubil, reaguje Jarmila Klímová velmi ostrým útokem. V takových případech jde v zásadě o chybu jednotlivých pacientů a nikoliv o chybu metody. Pacienti prostě dostatečně nezměnili své životní schéma. Způsob vysvětlení neúspěchu nebo dokonce smrti pacienta tím, že neprováděl skutečně správně terapeutický rituál, je v tzv. alternativní medicíně poměrně častý, umožňuje totiž i očividná selhání prohlásit za chybu někoho jiného. Vlastně nejde o nic jiného než variaci na téma „žádný pravý Skot“, tedy ad hoc vylučování všech případů, které se představují problém pro obhajované tvrzení. Jen pro úplnost, někdy skutečně může být chyba na straně pacienta. Pokud například diabetik užívá léky jen nepravidelně a občas je zapíjí alkoholem v množství větším než obrovském, bude jeho pravděpodobně brzká smrt jeho chyba. Ale jde o naprosto výjimečné případy. Klímová naproti tomu tvrdí, že každé selhání „alternativní“ onkologické terapie, tedy něco, co se stává prakticky vždy s výjimkou mimořádně vzácných případů např. spontánní remise nádoru, která se objevila v koincidenci se zahájením „alternativní“ terapie, je chyba pacienta.

V rozhovoru pro časopis E15 z října 2016[8] je patrný i jiný rys, který je společný řadě poskytovatelů služeb tzv. alternativní medicíny. Vymezuje se proti karikatuře medicíny bez přívlastků. Tvrdí například, že medicína odmítá jakékoliv psychické a emoční vlivy na na délku a na kvalitu života. Nepravdivost tohoto tvrzení dokládají nejenom některé historky tradované o klasicích především vnitřního lékařství a obsahy učebnic především propedeutiky a interních oborů, ale třeba i to, že vědecký časopis Psychosomatic Medicine začal vycházet již před druhou světovou válkou[9].

V rozhovoru pro E15 dodává také to, že medicína odmítá i vliv energií. V tomto případě je odmítání naprosto oprávněné, nelze respektovat vliv nedefinovaného pojmu. Medicína odmítá i vliv kobžobřoukinku na slinivku břišní, aniž by to kdokoliv soudný pokládal za chybu. Jazykové matení manipulací s pojmem energie patří mezi poměrně obvyklé způsoby, jak si zdánlivě zvýšit odbornost u čtenáře či posluchače, zejména pokud je tento bez patřičných znalosti.[10] Podle Klímové se nepředávají geny, ale jakási energeticko-myšlenková a emoční schémata, která s sebou z generace na generaci přenášejí sklony k nemocem. To může působit logicky, pokud si posluchač neuvědomí, že jde o další rozvíjení nedefinovaného pojmu energie. Tedy nevzniká nic než bezobsažný slovní guláš. I když je tento slovní guláš fakticky bezobsažný pro vysoký podíl bezobsažných ingrediencí, stále vyznívá jako jednoznačné odmítání vlivu genetiky na zdravotní stav. Nezbývá než dodat, že současný stav poznání tvrdí něco jiného [např. 11-13].

Nejen v knize[5] ale i řadě mediálních vystoupení Jarmily Klímové lze dohledat tvrzení, že emoce jsou proteiny. Toto tvrzení není původní, hypotézu vyslovila objevitelka opiátových receptorů Candance Pert (1946-2013). Dnes víme, že tato generalizace byla chybná, takové „molekuly emocí“ ve skutečnosti neexistují. V pop-psychologii však nadále přežívají zkratky, podle laických čtenářů nemusí jít o chybnou úvahu. Na toto téma stojí za to si vzpomenout na jeden "hormon štěstí", na serotonin. Aniž bych zabíhal do detailů, tak efekt závisí nejen na příslušné látce, ale také na místě, na kterém působí. Serotonin skutečně může vyvolat pocity štěstí, pokud působí ve vybraných oblastech mozku na vybrané receptory. Působením v jiných oblastech a na jiné receptory může vyvolávat také zvracení nebo průjem.

Celkově je psychosomatická medicína v podání Jarmily Klímové jen směsicí hloupostí, nepravd a zdánlivě hlubokých trivialit. Protože je většina myšlenek formulována vágně, otevírají dveře tomu, aby bylo za „psychosomatickou medicínu“ prohlášeno cokoliv.


Řízená a kontrolovaná detoxikace organismu podle metody MUDr. Jonáše
Metoda MUDr. Jonáše vypadá propracovaně, diagnostický a terapeutický rituál napodobuje postupy medicíny bez přívlastků. Pacientovi je nejprve změřena zátěž toxiny nebo infekcemi pomocí přístroje Salvia, tedy pomocí elektroakupunktury dle Volla (EAV). Vlastně ne, použil jsem špatný pojem, podle stránek AKTIPu je zátěž pacientovi "vyměřena". Na základě těchto měření je připraven speciální roztok, který neobsahuje nic než informace řešící zátěž. Po zaplacení se pacientovi jistě odlehčí.[14]

EAV vyvinul v roce 1958 Reinhold Voll (1909-1989), lékař působící v Bádensko-Württemberském městečku Plochingen. Podstatou metody je měření elektrického odporu kůže při průchodu malého stejnosměrného proudu do velikosti deset mikroampér. Jedna elektroda se nazývá indiferentní. Jde o kovovou, obvykle mosaznou, rourku, kterou drží pacient v ruce na straně těla, na které se neměří. Druhá elektroda, aktivní elektroda, je zahrocená a vyšetřující ji přikládá hrotem k akupunkturním bodům. Vedle zdroje napětí je v obvodu připojen ještě ampérmetr a potenciometr, kterým operátor na začátku měření nastaví odpor tak, aby protékal žádaný proud o velikosti jednotek mikroampér. Po přitištění elektrody do akupunkturního bodu se na ampérmetru ustálí konkrétní údaj. Jisté pásmo, obvykle 50 až 65 "dílků stupnice", tj. 5-6 mikroampér, odpovídá "normální funkci orgánu příslušného danému bodu", nižší proud signalizuje nedostatečnost orgánu, vyšší proud jeho nadměrnou funkci.[15]

Ve své podstatě je EAV hezkou ukázkou pokročilé magie, ve které kouzelnou hůlku nahradila kouzelná rafička. Čchi proudící lidským tělem je podle starých čínských představ síla tajemná, mystická, mocná a nepochopitelná. Pro mnohé má stejné vlastnosti i elektrický proud. Souvislost je tedy očividná a proudění čchci tedy musí ovlivňovat průchod elektrického proudu lidským tělem. Přinejmenším pokud správně použijete magické myšlení. Je skutečně škoda, že se Reinhold Voll ani jeho následovníci nepouštěli do hlubších výzkumů. Objevili by třeba to, co je biofyzikům známo již hodně dlouho, totiž že při přiložení elektrod na povrch těla a připojení stejnosměrného napětí dochází pod elektrodami k jevům spojeným s přesuny iontů a že se kožní odpor pomalu mění[16]. K vyléčení by tak mohlo stačit jen dost dlouho měřit. Nebo dost krátce, záleží na tom, jestli je problémem nadměrná nebo nedostatečná funkce orgánu odpovídajícího příslušnému akupunkturnímu bodu. Zdá se, že při konstrukci přístroje EAV nemysleli magičtí technici ani na další problém. Přechodový odpor mezi elektrodou a kůží významně závisí na síle, jakou je elektroda přitlačována ke kůži. Pomocí EAV i variant této techniky (Salvia, Vegatest aj.) tak lze velmi snadno naměřit to, co operátor chce, aby bylo naměřeno. Pochyby potvrzují i ojedinělé klinické studie. Tak například ve Velké Británii svého času poměrně populární Vegatest selhal na plné čáře při prokazování alergií. Operátoři nebyli schopni odhalit alergie, nedosáhli ani shody mezi sebou[17].

Předpokládejme ale, že přístroj založený na EAV skutečně něco změří. Podle toho pak operátor určí zátěž toxiny, které je třeba z těla odstranit. [14] Jenže pozor, toxiny podle Jonáše nejsou to, co známe například z toxikologie. Takovým toxinem podle Jonáše mohou být i zapouzdřené emoce. Učebnice psychologie ani psychiatrie, ve kterých jsem hledal poučení, termín „zapouzdřená emoce“ neznají. Při hledání na stránkách Joalis je skutečně v jednom z Bulletinů Joalis něco, co by mohlo být definicí pojmu. Uvedené vymezení, podle kterého to jsou výše zmíněné strachy a psychické problémy, je poněkud nekonkrétní, protože předešlý odstavec je hodně vágní. Co je však na stránkách Joalis vymezeno zcela přesně, to je informace o tom, co je třeba si koupit, aby se zapouzdřené emoce vyléčily.[18] Zřejmě aby se odpouzdřily nebo vyklubaly.

Na stránkách Joalisu[18] lze nalézt i sekci výzkum. Jako studie je prezentována závěrečná zpráva, která je poměrně obsáhlá jak svým rozsahem, tak i tím, že byly hodnoceny téměř dvě stovky pacientů. Práce má zřejmě všechny formální náležitosti klinického výzkumu včetně informace o tom, že byla informována etická komise. Zásadní problém je ale v tom, že tato práce zřejmě nikdy neprošla skutečnou externí oponenturou. Zdánlivě tak práce vypadá jako důkaz toho, že preparáty Joalis pomáhají snižovat LDL cholesterol, tedy že snižují riziko aterosklerózy. První, co zaujme, je to, že rozdíl je statisticky signifikantní ale malý a zejména po zohlednění nejistoty měření LDL na hraně klinické významnosti. Autoři této závěrečné zprávy (biolog Karel Chroust a statistička Zuzana Šlégrová) totiž zprávu doplnili statistickým zpracováním podskupin. Při bližším zkoumání se ukazuje, že výraznější rozdíl poklesu LDL cholesterolu je patrný pouze v podskupině žen nad 60 let, které mají problémy méně než rok. Jenže takových pacientek je v celé studii jen několik, takže celý efekt může být přičten na vrub několika málo účastnic studie, v zásadě není možné vyloučit ani vliv jedné pacientky. Jde navíc o skupinu, kde mohlo působit mnoho zavádějících efektů. Především mohla být nově zavedena respektive upravena standardní terapie a tak mohl být zachycen efekt této terapie. Dále jde o ženy ve věku odchodu do důchodu a věku, když dorůstají vnoučata do věku malých uličníků. To může vést k výrazné změně životního stylu od sedavého zaměstnání k aktivnímu důchodu s příznivým vlivem na zdravotní stav, který se postupně promítne i do lipidového spektra.

Vlastní preparáty tzv. informační medicíny obsahují hlavně vodu a alkohol, některé z nich obsahují ještě přídavek běžných vitamínů. Deklarované extrakty z rostlin jsou tak ředěné, že jsou látky z těchto rostlin prakticky nedetekovatelné[1]. Protože se používají malé dávky, nemá smysl uvažovat ani o farmakologickém působení alkoholu. To ostatně nepopírají ani sami proponenti, tvrdí, že jde o preparáty nefungující na bázi chemie[1,18]. Případný efekt takových léků by tedy byl v konfliktu se současnými znalostmi biologie a fyziky. To znamená, že výše popsaný mechanismus, jakým bylo dosaženo pozitivního výsledku při klinickém testování, je mnohem pravděpodobnější, než že testované preparáty firmy Joalis působí jen na starší ženy s krátce trvajícími obtížemi.

Řízená a kontrolovaná detoxikace organismu podle MUDr. Jonáše je tedy postavena na diagnostice, která je chybná nejenom konceptem a provedením, ale ke které existují i experimentální důkazy neúčinnosti. Provozovatelé metody používají vlastní terminologii, která činí koncept hůře pochopitelný. Zvolené preparáty jsou vesměs chemicky inertní, koncept „informační medicíny“ překračuje to, co je podle současných poznatků fyziky možné. Studie, o kterou se opírají ve firmě Joalis, je v lepším případě jen hrubě nesprávná desinterpretace výsledků.

Ultrazvuková osteodenzitometrie
Jednou z technik, které AKTIP nabízí, i když podle Jarmily Klímová AKTIP není zdravotnické zařízení, je kostní denzitometrie (osteodenzitometrie). Kostní denzitometrie je diagnostická metoda, která slouží především k včasnému záchytu osteoporózy.

Standardní technikou denzitometrie je DXA (dual-emission X-ray absorptiometry), metoda využívající rentgenového záření. Tělem pacienta prochází rentgenové záření o dvou různých vlnových délkách (energiích fotonů), pro které se výrazně liší absorbance záření v kostech a v měkkých tkáních. Jde vlastně o princip podobný například optické spektroskopii. Měření se provede na dvou místech, obvykle nad bederní páteří a nad stehenní kostí.[19]

Zásadní problém DXA je nutnost používat ionizující záření. Tedy není to ani takový problém pro pacienta, radiační zátěž při denzitometrii je velmi nízká. Jde spíše o organizační problém pro zdravotnické zařízení a také o problém pro ty, kteří mají panický strach ze slova „ionizující“. Hledají se proto i jiné metody, jak hodnotit složení kostí. Jednou z atraktivních cest je využití ultrazvuku. Množství vápníku v kostech totiž výrazně ovlivňuje akustické vlastnosti kosti. Pokud se použije dobře určená kost, obvykle kost patní, je teoreticky možné změřit rychlost šíření v kosti a útlum akustického vlnění v kosti. Tyto parametry pak mohou korelovat s obsahem vápníku v kostech a sestavením vhodného statistického modelu pro konkrétní přístroj je tak možné teoreticky hodnotit úroveň kalcifikace kostí. Zásadní problém je absence standardizace, objevují se i problémy s reproducibilitou měření, takže k výsledkům ultrazvukové denzitometrie je třeba přistupovat přinejmenším s rezervou.[20]

Ultrazvuková osteodenzitometrie je tedy metoda nanejvýš orientační. Není chybná principiálně, ale mimo jiné i chybějící standardizace neumožňuje dobrou kontrolu kvality. Pro rozhodování klinického lékaře nemá výstup této techniky velkou cenu a jde tedy o vyšetření zbytečné.

Elektroimpedanční mammografie
Podstatou elektroimpedanční mammografie (impedanční mammografie, impedanční tomografie – metoda se experimentálně zkouší k zobrazování různých struktur) je obklopení prsu elektrodami, změření impedance mezi jednotlivými elektrodami a následná rekonstrukce prostorového rozložení vodivosti. Pokud se měření provede pro několik frekvencí měřícího proudu, lze teoreticky získat detailnější informace o složení jednotlivých struktur uvnitř měřeného objemu. Z fyzikálních důvodů není možné použít známé algoritmy rekonstrukce obrazu používané například v CT. Obvykle se používají iterativní algoritmy vycházející z předběžné představy o strukturách uvnitř měřeného objemu. Další limitací je omezený počet elektrod, které je možné přiložit k prsu. To vše vede k přirozeně poměrně nízké prostorové rozlišovací schopnosti impedanční tomografie obecně.[21]

Je třeba zdůraznit, že biofyzikální úvahy v pozadí impedanční tomografie jsou zcela korektní. Různé tkáně mají různé impedance[16], faktory ovlivňující impedanci tkáně bývají ještě více zvýrazněny v nádorech.

S omezenou rozlišovací schopností impedanční tomografie je spojena otázka týkající se senzitivity metody. Screeningové vyšetření by totiž měla zachytit pokud možno každou nemoc i za cenu toho, že se někdy zdá jako projev nemoci i něco, co ve skutečnosti nemocní není. Elektroimpedanční mammografie v tomto nedosahuje zrovna dobrých výsledků[22]. Proto ani podle stanoviska našich odborníků na mammodiagnostiku není tato metoda vhodná ke screeningu[23].

I pro elektroimpedanční mammografii tedy platí, že jde o metodu nanejvýš orientační. Zejména nepříliš dobrá senzitivita metody ji činí zcela nevhodnou pro screening. Takové vyšetření tak není nejen zcela zbytečné, je potenciálně nebezpečné tím, že riziko, že nezaznamená existující nádor, je poměrně vysoké.


Mitochondriální a bioregulační medicína a přístroj KARDiVAR
Přístroj KARDiVAR je analyzátor variablity srdeční akce. V databázi MEDLINE jde dokonce najít publikaci, která využívá přímo KARDiVAR jako nástroj vědeckého výzkumu[24], dokonce na nezávislém pracovišti na lékařské fakultě. To může vzbuzovat dojem, že jde o korektní nástroj.

V současné době se variabilita srdeční akce (heart rate variability, HRV) studuje jako marker celého spektra poruch nejen kardiovaskulárního systému. Z fyziologie je velmi dobře známo, že srdeční akce není zcela pravidelná, ale že existuje tzv. fyziologická srdeční arytmie. Jen část fyziologické arytmie lze připsat na vrub změn nitrohrudního tlaku při dýchání. Do poruch HRV, což je obvykle nižší variabilita, se promítají poruchy řady systémů. Vedle nemocí kardiovaskulárního systému variabilitu srdeční akce ovlivňují například poruchy periferního i centrálního nervového systému, jako jsou například autonomní neuropatie[25], bipolární porucha[26] nebo deprese[27]. Zásadní problém je, že jde stále o metodu převážně výzkumnou. Získané parametry mají obvykle smysl čistě z hlediska zpracování signálu, jsou odvozené například z Fourierovského spektra změřeného úseku EKG. Obvykle dokonce ani ne z celé informace nesené v EKG, ale pouze z řady údajů o délce jednotlivých cyklů srdeční evoluce. Takové parametry prozatím vesměs nemají jasný biologický význam, jakýkoliv spekulativní význam vyžaduje potvrzení řadou experimentů a klinických pozorování.

Co ale nabízí Michael Kučera z AKTIPu? Z pětiminutového záznamu EKG, tedy z analýzy doby trvání zhruba 350 srdečních evolucí, údajně dokáže posoudit obrovskou škálu parametrů. Hodnotí stav kardiovaskulárního a nervového systému, tedy něco, co je v zásadě možné, i když prozatím chybí rozumné podklady pro takové hodnocení. Přidává i další parametry, jako je třeba stav imunity, stav hormonálního systému (ať už je to cokoliv), celkovou výkonnost organismu (ať už je to cokoliv) nebo stav psychiky (ať už je to cokoliv), tedy parametry, u kterých je možné při hodně odvážném uvažování předpokládat, že by se mohly nějakým způsobem promítnout i do HRV. Tím ale nekončí a hodnotí i jako je "úroveň energie (ATP) a její rezervy" nebo "opotřebování buněk organismu", tedy parametry, jejichž jakékoliv rozumné uchopení při alespoň rámcové znalosti biologie člověka napovídá, že vazba na HRV nejspíš existovat nebude. Lze ovšem uvažovat i o naprosto blátivém významu těchto parametrů.

To, že na základě nepodložených nálezů prodává neškodné potravinové doplňky je něco, co nepřekvapuje. Překvapuje ale to, jak úspěšně může něco takového maskovat do pseudovědeckých tvrzení snažících se o nápodobu jazyka nejen buněčné biologie, ale třeba i teorie systémů. Členství v nejrůznějších institutech a zvučná ocenění, která se často vyznačují tím, že si je Michael Kučera sám vymyslel, jen dokresluje celkový obraz.

Nebezpečí metod jako je KARDiVAR spočívá v tom, že i pokud se bude případný zájemce nejprve informovat, může se mu metoda jevit jako rozumná. U některých poruch je totiž vazba mezi změnou variability srdeční akce a vlastní poruchou možná a toto se seriózně studuje. Pokud si potenciální klient ověří pouze část tvrzení Michaela Kučery, může získat dojem, že jde o metodu seriózní. To, že biologická interpretace naměřených dat je dílem pouze fantazie Micheala Kučery, je něco, co nemusí být na první pohled patrné ani odborníkovi.


Přístroj e-Lybra
Biorezonanční přístroje se teoreticky opírají o hypotézu Herberta Fröhlicha (1905-1991), která se pokoušela vysvětlit některé jevy v biologických systémech tím, že postulovala existenci koherentních excitací. Tato fyzikálně propracovaná hypotéza vycházela z dílčích znalostí molekulární a buněčné biologie a z analogií zejména v oblasti fyziky kondenzovaných látek. S prohlubujícím se poznáním v oblasti buněčné biologie se nepodařilo nalézt nic, co by tuto hypotézu podporovalo. Navíc se ukazuje, že je tato hypotéza nadbytečná v tom smyslu, že nevysvětluje nic, co by nebylo možné vysvětlit i bez předpokladu platnosti této hypotézy. Léčitelská biorezonance vychází z extrémní generalizace Fröhlichovy hypotézy. Když "nějaké frekvence", tak proč ne frekvence procházejícího elektrického proudu a proč ne specifické pro každý orgán, poruchu a patogen? A proč by nemohlo docházet ke snadnému ovlivňování? Výzkumným postupem, který bych si dovolil charakterizovat jako "vycucání z palce", tak vznikly rozsáhlé tabulky frekvencí odpovídajících někdy i docela absurdním nálezům.[28]

U biorezonance jde pozorovat ještě jeden zábavný trend. Herbert Fröhlich byl významný fyzik, ale oproti jiným klasikům fyziky jeho jméno laikům mnoho neřekne. Nejspíš z toho důvodu je Fröhlich často opomíjen a mnozí provozovatelé i výrobci biorezonančních přístrojů raději sázejí na jistotu. Na kvantovou jistotu. Biorezonance podle nich funguje na principu kvantové fyziky. Přístroj e-Lybra by tak mohl kvantovat dvojnásobně, nebo dokonce ve druhé mocnině. Popis principu u výrobce (World Development Systems Ltd) tomu odpovídá, je kvantově neurčitý[29]:

„Bio-rezonance je souhrnný termín, který je tradičně používán k popisu interakce mezi bio-polem živých organismů a frekvenčním vzorem, který interaguje s jeho specifickými částmi.“

Až na to bio-pole, které by mohlo znamenat cokoliv, je to dostatečně obecné tvrzení na to, aby mohlo být alespoň někdy pravdivé. Takové tvrzení chápané hodně obecně může popisovat i fyziologii vnitřního ucha, tedy fyziologii slyšení. Stačí si za obecný termín „bio-pole“ dosadit „akustické pole“. Obecný termín bio-pole je ale problém. Není známý běžným učebnicím biofyziky ani fyziologie, proto by bylo vhodné, kdyby byl definován například na stránkách, které se holedbají tím, že vysvětlují princip biorezonance. Místo definice lze nalézt tvrzení, že e-Lybra postihuje holistické bio-pole. Tedy je zaveden nový termín použitím nedefinovaného termínu. A hned jsou mu připisovány vlastnosti, například schopnost zasahovat do epigenetické informace nebo do spirituality.

Tedy přístroj e-Lybra je přístroj postavený na vágním mlžení, do kterého jsou zakomponovány módní termíny jako epigenetika nebo spiritualita. Fyzikální a fyziologická podstata toho, jak by měl přístroj fungovat, ve skutečnosti v tom mnohoslovném textu chybí. Byla by skutečně náhoda, kdyby to byla jen náhoda. Daleko spíše jde o stejný princip, jaký použila Jarmila Klímová při psaní knihy Proč (a jak) funguje psychosomatika, totiž nakupení vágních tvrzení, ve kterých si ten, kdo je přesvědčený o správnosti textu, něco najde.


Literatura

1. Infiltrace: Obchod se zdravím. Česká televize 21. 5. 2018. online: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1092813857-infiltrace/417235100061001-obchod-se-zdravim/
2. Ze šarlatánů jsou lékaři zděšeni: „Šílený byznys. Mráz nám běhá po zádech“. Blesk 27. 5. 2018. https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/544381/ze-sarlatanu-jsou-lekari-zdeseni-sileny-byznys-mraz-nam-beha-po-zadech.html
3. Stříbrný Bludný balvan v kategorii družstev za rok 2016. online: http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1490395944
4. Otázky a odpovědi k aktivitám institutu Aktip. Česká onkologická společnost ČLS JEP 16. 8. 2014. online: https://www.linkos.cz/pacient-a-rodina/lecba/jak-se-nelecit/otazky-a-odpovedi-k-aktivitam-institutu-aktip/
5. Klímová J, Fialová M. Proč (a jak) psychosomatika funguje? Progressive consulting, v.o.s. 2015.
6. Možnosti a limity psychosomatické medicíny. Sisyfos 22. 4. 2017. online: http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1493017973
7. Naše těla zobrazují to, co prožíváme, tvrdí psychosomatička Klímová. OnaDnes 25. 4. 2016. online: https://ona.idnes.cz/vliv-prozitku-na-zdravi-psychiatr-jarmila-klimova-f80-/zdravi.aspx?c=A160415_004933_zdravi_jup
8. Jarmila Klímová: Jak se dožít 400 let. E15 28. 9. 2016. online: https://www.e15.cz/magazin/jarmila-klimova-jak-se-dozit-400-let-1322239
9. About the Journal. Psychosomatic Medicine. online: https://journals.lww.com/psychosomaticmedicine/Pages/aboutthejournal.aspx
10. Mornstein V. Alternativní medicína z pohledu přírodovědce. Sisyfos 8. 2. 2007. online: http://www.sysifos.cz/index.php/files/strasice/tisk.php?id=vypis&sec=1170918839
11. Lim ET et al. Distribution and medical impact of loss-of-function variants in the Finnish founder population. PLoS Genet 2014;10(7):e1004494. online: http://journals.plos.org/plosgenetics/article?id=10.1371/journal.pgen.1004494
12. Casanova JL, Abel L. Human genetics of infectious diseases: Unique insights into immunological redundancy. Semin Immunol 2018;36:1-12.
13. Lettre G. Rare and low-frequency variants in human common diseases and other complex traits. J Med Genet 2014;51(11):705-714.
14. Řízená a kontrolovaná detoxikace organismu. AKTIP. online http://www.aktip.cz/cs/produkty-sluzby/detoxikace.html
15. Růžička R. Elektropunktura. Nakladatelství dopravy a spojů 1991.
16. Hrazdira I a kol. Biofyzika. Avicenum 1983.
17. Lewith GT et al. Is electrodermal testing as effective as skin prick tests for diagnosing allergies? A double blind, randomised block design study. BMJ 2001;322:131-134. online: https://www.bmj.com/content/322/7279/131.full
18. https://www.joalis.cz/
19. Høiberg MP et al. Diagnostic devices for osteoporosis in the general population: A systematic review. Bone 2016;92:58-69.
20. Hans D, Baim S. Quantitative Ultrasound (QUS) in the Management of Osteoporosis and Assessment of Fracture Risk. Journal of Clinical Densitometry 2017;20(3):322-333.
21. Ng EY et al. The use of tissue electrical characteristics for breast cancer detection: a perspective review. Technol Cancer Res Treat 2008;7(4):295-308.
22. Daglar G et al. Effectiveness of breast electrical impedance imaging for clinically suspicious breast lesions. Bratisl Lek Listy 2016;117(9):505-510.
23. Skovajsová M, Daneš J. Co je MEIK? Mamo.cz – Program mamografického screeningu v České republice. 23. 3. 2012. online: http://www.mamo.cz/index.php?pg=pro-verejnost--mamograficke-vysetreni--myty--co-je-meik
24. Fialová E, Kittnar O. The development of selected cardiovascular parameters in patients with type 2 diabetes mellitus during a spa treatment. Physiol Res 2015;64 Suppl 5:S661-S667. online: https://www.biomed.cas.cz/physiolres/pdf/64%20Suppl%205/64_S661.pdf
25. Metelka R. Heart rate variability – current diagnosis of the cardiac autonomic neuropathy. A review. Biomed Pap (Olomouc) 2014;158(3):327-338.
26. Carr O et al Heart rate variability in bipolar disorder and borderline personality disorder: a clinical review. Evid Based Ment Health 2018;21(1):23-30.
27. Brown L et al. Heart rate variability alterations in late life depression: A meta-analysis. J Affect Disord 2018;235:456-466.
28. Šrámek J. Alternativní fyzika v alternativní medicíně. Pátečníci 13. 10. 2017. online: https://www.youtube.com/watch?v=CjnZaTULhnY
29. Bio-Resonance Explained. World Development Systems. online: https://wds-bio-resonance.com/bioresonance-explained.aspx

Sisyfos: Kauza AKTIP není o selhání jednotlivců, ale o problému s metodami, které alternativní medicína využívá | Sisyfos - český klub skeptiků
Novinky
17.03.2018 8781 hits
Film GRYGAR na TV Prima ZOOM

Životní příběh významného českého vědce, který proslul především jako popularizátor astronomie... Český dokument (2018)

TV Prima ZOOM, neděle 18. března 2018, 20:00 ...

Dotazy
Nenašli jste odpověď na Vaši otázku na webu Sisyfa ?

Pište na dotazy@sisyfos.cz
Volejte na 776 306 185


Čtěte Dotazy čtenářů
Přednášky v AV ČR
02.01.2018 7759 hits
Přednášky Sisyfa v AV ČR v roce 2018

Přednášky cyklu Věda kontra iracionalita se v roce 2018 konají tradičně v budově Akademie věd ČR na Národní třídě 3 v Praze 1, a to v místnosti 206 od 17 hodin. Po přednáškách následuje diskuze.

Středa 19. 9. 2018, 17:00 hodin
1. Claire Klingenberg: Nenechte se nachytat.(Kurzy kritického ...

Přednášky ostatní
31.05.2018 3729 hits
Kladno - 12. června 2018

Pozvánka na přednášku Klubu Sisyfos

mimořádně začátek v 17.30 !!!

Tuková tkáň: Víc než jen zásobárna energie.

Přednáší

MUDr. Jaromír Šrámek
Ústav histologie a embryologie, 1. lékařská fakulta, Univerzita ...

Přístupy od 3/2006
5536054
TOPlist
Statistika od
25.05.2006

ADMINISTRACE