O nás
27.05.2006 114261 hits
Český klub skeptiků SISYFOS

Skepticismus

Český klub skeptiků SISYFOS je součástí světového skeptického hnutí, které vzniklo v r.1976 v USA z iniciativy desítek vědců a filozofů, mezi nimi několika nositelů Nobelových cen jako reakce na vzestup iracionality ve společnosti. Vzniklá společnost, jejíž vůdčí osobností a ...

Jak se stát členem
Zde si můžete přečíst stanovy sdružení Sisyfos.

Zde lze stáhnout přihlášku za člena našeho sdružení.

Roční členský příspěvek činí
300,- Kč

číslo účtu:
4444444444 (10 čtyřek)
kód banky 2010

Kontaktní adresa
Českého klubu skeptiků SISYFOS:
Zdeněk Jonák
U Dejvického rybníčku 25/1976
160 00 Praha 6

e-mail: zdenek.jonak@hotmail.com
About
27.05.2006 116883 hits
Czech Skeptical Club SISYFOS

Skepticism

The Czech Skeptics Club Sisyfos is a member of the international skeptical movement which has been initiated in U.S.A. in 1976 by scientists and philosophers who reacted against the rise of irrationality in the community. Among the founders of the newly established society ...

08.02.2007 / 08:13Vojtěch Mornsteinčtenost 30638e-mailkategorie: sborníkverze pro tisk
I.

Úvodem každého odborného textu by mělo být přesné definování jeho tématu. V případě alternativní medicíny to je velmi obtížné, ne-li nemožné.Alternativní terapeutické a vyšetřovací metody jsou často označovány jako alternativní medicína (AM). Tohoto termínu budeme používat bez ohledu na jeho poněkud matoucí charakter. Jinými často používanými termíny pro tuto oblast jsou medicína doplňková (complementary), neortodoxní (unorthodox), přírodní (natural), nekonvenční (unconventional), nezápadní (non-Western), nevědecká (non-scientific) nebo neověřená (non-proven), někdy celostní (holistic) nebo medicína mysli a těla (mind-body medicine) či dokonce nová (new medicine) (2). Žádné z těchto jmen nepopisuje předmět našeho zájmu úplně a má často negativní nebo pozitivní emocionální náboj.

AM může být definována jednoduše jako zdravotní péče, která leží z větší části mimo hlavní proud běžné (conventional) medicíny (1). Jiná definice říká, že AM je širokou oblastí léčebných prostředků (resources), která zahrnuje všechny zdravotní systémy, modality, praxi a jejich průvodní teorie a víry, jiné než ty, které jsou vlastní politicky dominujícímu systému zdravotní péče konkrétního společenství nebo kultury v daném historickém období (3). Jiným způsobem definují AM Škrabánek s McCormickem (4). Podle jejich rozboru se "za prvé AM nezakládá na žádné koherentní nebo ověřené soustavě vědění a za druhé se nikdy nepodrobí přísnému zhodnocení, nezbytnému v racionální medicíně". Popularita AM roste na celém světě. Samozřejmě v tzv. postkomunistických zemích včetně České republiky je vzestup AM také pozorován. O analýzu AM a jejích metod se proto pokusili i čeští autoři (5). Český klub skeptiků Sisyfos navrhl vlastní definici (6), která má vystihnout všechny hlavní znaky AM: AM je souhrnný termín pro tradiční i nové diagnostické a léčebné postupy, které se odlišují svými teoretickými východisky (holistickým paradigmatem) i svou praxí od racionální, vědecké medicíny. Jsou založeny na víře v iracionální, duchovní principy nebo na předpokladu existence dosud neprokázaných sil. Jsou v rozporu se všeobecně akceptovanými přírodními zákony a vědeckými poznatky. Jejich specifická, vlastní účinnost nebyla, kromě výjimek, prokázána standardními vědeckými metodami. Případný terapeutický úspěch metod AM lze vyložit placebovým efektem.

AM není snadné definovat pro její nehomogenitu. Je složena z nejrůznějších modalit založených na různých idejích nebo systémech víry. Můžeme také odlišit některé druhy AM, které jsou dobře zavedené a běžně dostupné: homeopatii, chiropraxi a osteopatii, naturopatii, herbalismus založený na čínských, ájurvédských nebo jiných tradičních lécích rostlinného původu, celotělovou akupunkturu, meditaci a relaxaci, chelátovou, vitaminovou a enzymovou terapii, terapii používající neověřené nebo odmítnuté léky proti rakovině (např. Leatrile), léčivé výživové systémy (makrobiotika, vegetarianismus, šťávové diety), detoxikaci založenou na nálevech (colonics) a dokonce některé metody fyzioterapeutické. Přehledy těchto modalit podávají např. Ernst (7), Jarvis (8), pro léčbu rakoviny Bourgeault (9) a mnoho jiných.

Vedle těchto metod, které často provozují lékaři nebo lidé více či méně obeznámení s medicínou, existuje mnoho pochybných léčebných a vyšetřovacích metod, které provozují především léčitelé bez jakéhokoliv lékařského vzdělání - můžeme zmínit scientologii, "chirurgii filipínského typu", léčbu dotykem, kinesiologii, aromaterapii, léčení kovy, drahokamy nebo barvami. Některá z odvětví předtím zmiňovaných dobře zavedených metod AM se dostávají do podobné polohy, protože jsou také příliš podobná šarlatánství nebo s ním totožná: elektroakupunktura podle dr. Volla, aurikulární akupunktura, takzvaná clusterová medicína (Cellhelp) aj.

Nebudu nyní dokazovat, že to či ono neexistuje, nefunguje nebo nemůže nastat. Jednak k tomu nejsem dostatečně, zejména medicínsky erudován, jednak je to zřejmě nemožné. Nemohu dokázat, že například ten či onen homeopatický preparát nemůže mít na pacienta kladný účinek. Mohu se jen dožadovat důkazů o jeho existenci od lidí, kteří tvrdí, že existuje. Mohu se ptát, čím se liší jeho účinek v dvojitě zaslepených klinických pokusech od placebového účinku a jaká je reprodukovatelnost těchto výsledků. Může se mi dostat různých odpovědí a problém se posouvá do oblasti hodnocení validity informací, které hraje při posuzování alternativní medicíny a různých jiných pseudovědeckých systémů jednu z hlavních rolí.

Nebudu zacházet do detailů, ale pokusím se na jednotlivých hlavních proudech AM ukázat, v čem konkrétně se dopouštějí znásilňování nebo falzifikace poznatků přírodních věd (nikoliv falzifikace ve smyslu popperovském). Poukáži i na některé zcestné představy fyzikální a chemické, s nimiž se můžeme v oblasti alternativní medicíny setkat.

V souvislosti s mně blízkou fyzikou se musím nutně zmínit o slovu "energie", které je velmi frekventované nejen v přírodních vědách, ale také v učeních (toto je myslím to správné označení i s ohledem na historické reminiscence) alternativních, včetně alternativní medicíny. V mnoha případech nelze spolehlivě rozlišit, zda autoři alternativně medicínských textů používají tohoto slova obrazně (tj. energie je pro ně jen synonymem výrazu "élan vital") či zda se snaží zavést jakousi smysluplnou fyzikální veličinu. Energie se takto stává názornou ukázkou zmatení jazyka, které je charakteristické pro postmodernu, a které však může být osudové pro člověka bez hlubšího přírodovědného vzdělání, jde-li o něco vážného. Ve fyzice je energie veličina přesně definovaná matematicko-fyzikálními vztahy. V alternativním světě se jejím definováním povětšinou nikdo nezdržuje. Energie vystupuje jako axiomatické zaklínadlo nebo jen slůvko označující všechno možné - dobrou náladou pacienta počínaje a čímsi zářivým, co má vystupovat z ruky léčitele, konče. Energie - ovšem ta přírodovědou definovaná - má různé fyzikální a chemické formy, ale ve všech exaktně definovaných případech má význam míry schopnosti nějakého systému konat nějakou práci - mechanickou, elektrickou, magnetickou, chemickou či jinou. Nejde tedy o zářivé fluidum, které vidí jen někdo a které lze přelévat z člověka na člověka nebo - jako takzvaný ód našeho fyzika docenta Chudáčka - z jednoho keramického hrníčku do druhého.

Často se v souvislosti s alternativní medicínou setkáváme s výrazem "negativní" či "záporná" energie. Má to být působek vyvolávající nějaká onemocnění. Z hlediska fyziky však energie není ničím, co by bylo ve vztahu k člověku primárně pozitivní nebo negativní. Tentýž druh energie může jednou škodit a jednou prospívat, většinou v závislosti na absorbovaném množství. Neexistují žádné speciální energie pozemské či kosmické, není ani žádná energie, která by byla výhradně pro biologické systémy. Alternativní biologické nauky však velmi často předstírají, že takováto specifická, vitální forma energie existuje. Jsou jí propůjčována jména převzatá z mystiky či orientálních náboženství - ód, orgon, mesmerovský magnetismus, prána, čchi apod.

Metody alternativní medicíny v jistém smyslu fungují (it works - říkají jejich obhájci charakteristicky s úsměvem na tváři). Působí jako placebo a v některých případech i prostřednictvím materiálních působků. Zdůrazňuji, že nikdo jistě nepochybuje o léčivém potenciálu chiropraktických, tedy manipulačních výkonů při vertebrogenních potížích, o prospěšnosti masáží nebo o relativní i absolutní účinnosti některých rostlinných drog. Obsahem této přednášky však není hledání mechanismů působení jednotlivých modalit AM, pokud tyto mechanismy vůbec v některých případech existují v rovině jiné než psychologické.


II.

Podívejme se tedy na některé vyhlášené metody alternativní medicíny a na to, co v nich vyvolává pochybnosti přírodovědce.


Homeopatie

Hahnemannův medicínský mýtus dnes představuje patrně nejmohutnější proud alternativní medicíny. Principy "podobné je léčeno podobným" a "zákon infinitezimálního ředění" úporně vzdorují jakékoliv přírodovědné kritice, i když jsou v rozporu nejen s vědou, ale i s prostým rozumem. Z biologického hlediska je nejproblematičtější biologická účinnost homeopatických ředění (např. 1 : 1030), při kterých již není nebo nemusí být v léčivu přítomna ani jediná molekula účinné látky. Přitom ponecháváme stranou bizarnost volby této účinné látky - může to být například grafit, vápno z pálených lastur, křemičitý písek či jakýkoliv bylinný extrakt, po jehož pozření pocítil kdysi homeopatický experimentátor nějaké příznaky nemoci. O homeopatické konstituční typologii, která vede k aplikování jediného univerzálního léčiva při jakýkoliv obtížích daného jednotlivce, pomlčíme rovněž.

Pokusy francouzského propagátora homeopatie, profesora Benveniste, které se týkaly působení homeopaticky zředěných imunologicky účinných látek na buněčné úrovni, byly před časem publikovány v časopisu Nature. Tento nejvýznamnější pokus o přírodovědnou verifikaci homeopatických principů skončil před nezávislou komisí žalostným fiaskem.

Existují homeopaté, nejčastěji francouzské nebo německé školy, kteří se snaží smířit homeopatii s přírodními vědami, tj. vysvětlit působení fyzicky nepřítomné látky. Hovoří proto o informačních stopách kódovaných změněnou strukturou vody. Mají vznikat charakteristické stopy, které se pomnožují potencováním, tedy protřepáváním homeopatika v průběhu jeho přípravy, po každém jeho ředění. Mají to snad být změny tzv. clusterové struktury vody? Jsou tyto struktury stabilní v čase? Lze z nich vyjmout molekulu ředěné látky a přitom zachovat jejich existenci? Na tyto otázky nikdo nikdy kladně neodpověděl. Značný rozruch vznikl kolem chemických analýz vysokých homeopatických ředění (10). Bylo použito metody NMR a stopy čehosi byly nalezeny i ve velmi vysokých ředěních, kde by již neměly být přítomny žádné molekuly pocházející z "matečné tinktury". V nepotencovaných ředěních tyto stopy nalezeny nebyly. Předpokládejme, že tato zjištění jsou objektivní a reprodukovatelná. Existuje způsob, jak je zdůvodnit na bázi přírodních věd?

Vysvětlení možné je a podal je (citace v článku Pláška a Zvárové, 10) Američan Kenneth Suslick, který je špičkovým odborníkem na chemické a mechanické působení ultrazvuku. Je to problematika, která mi je odborně blízká, proto se u ní pozdržím. V kapalině, jež je vystavena silně proměnlivému lokálnímu tlaku, tedy i v kapalině turbulentně proudící, při protřepávání vzniká kavitace (oscilace mikroskopických plynových bublin), která je schopna působit nejen mechanicky, ale i chemicky. Obsah kolabujících bublin prudce zvyšuje svou teplotu až k hodnotám, kdy dochází k rozkladu přítomných molekul vody na volné radikály. Ty pak spouštějí řetěz dalších chemických reakcí, zejména v závislosti na druhu rozpuštěných plynů - charakteristicky vznikají látky toxické - peroxidy, dusičnany, dusitany. K chemickým změnám vodného prostředí tedy dochází pravděpodobně i v důsledku pouhého protřepávání roztoků. Pokud se týče zmiňovaných toxických látek, nebylo by možná marné se po nich v homeopatických preparátech poohlédnout, i když jejich koncentrace budou jistě nízké.

Mezi „pokrevní příbuzenstvo“ homeopatie patří tzv. clusterová medicína neboli Cellhelp, aromaterapie a tzv. Bachova květová terapie.

Clusterovou medicínou se zabývá poměrně hodně našich lékařů, což je dle mého názoru velmi špatnou vizitkou naší medicíny. Metodika je fantaskní (5, 11). Nejdříve je zpopelněna nějaká organická hmota se vztahem k pacientovi či jeho nemoci (exkrement, hnis a pod.). Diagnosticky se využívá krystalizace roztoku popelovin pozorovaná pod mikroskopem - různým nemocím mají odpovídat různé typy krystalů. Nikdo nikdy nepředložil vědecké práce, které by toto dokazovaly. Jde tedy o jasnovidectví zahalené do odborně znějícího blábolení. Lékem je v této metodě tzv. dot - vodný destilát roztoku popelovin. Existují-li snad nějaké informační stopy homeopatické, pak by v tomto případě byly zničeny nejdříve vysokou teplotou a potom destilací - tedy přechodem vody do jiného skupenství.

Aromaterapii a tzv. Bachovu květovou terapii ponechám raději psychologům a farmakologům.


Akupunktura

O akupunktuře se zmíním jen letmo. Dovolává se především tisícileté čínské tradice a také své relativní účinnosti při některých bolestivých či psychicky determinovaných stavech organismu (psychosomatických obtížích). Vpich jehly do podkoží je samozřejmě mnohem mohutnější zásah do naší tělesné schránky než například působení homeopaticky zředěného farmaka. S akupunkturou zdůvodňovanou protikladným působením principů jin a jang nelze polemizovat, podobně jako nelze polemizovat s náboženstvím. Poněkud odlišná situace však nastává, když zejména západní akupunkturisté začnou hledat způsob jak spojit akupunkturu s moderní medicínou.

Je nutno uznat, že v blízkosti povrchu těla se nachází řada nervů a nervových uzlin, které lze stimulovat a dosáhnout tak ovlivnění některých fyziologických funkcí. Například je všeobecně známo, že stlačením bodu pod nosem můžeme předejít kýchnutí. Takovýchto míst však není na povrchu těla příliš mnoho. Nepodařilo se dosud objevit žádné lokální morfologické struktury, které by korespondovaly se stovkami konkrétně uváděných akupunkturních bodů nebo tzv. akupunkturními drahami čili meridiány. Dokonce i měření snížené elektrické impedance v těchto bodech se jeví jako sporné. Lze říci, že v těchto místech lze snadněji tkáň podráždit elektrickým proudem - je však toto místo skutečně totožné s klasickým akupunkturním bodem? Na základě jakých úvah došlo k tomuto ztotožnění?

Zvláštní diskusi a také odmítnutí by si zasluhovala tzv. aurikulární akupunktura, která vystačí s vnitřním povrchem boltce a zbytek povrchu těla nepotřebuje.

Zajímavá a i z hlediska lékařské etiky krajně problematická je tzv. elektroakupunkturní metoda dle dr. Volla. Jejím provozováním se jen v naší zemi živí minimálně desítky lékařů a nikterak se tím netají. Na základě (nestandardně) změřených impedančních charakteristik akupunkturního bodu je vytvářen, tvarován elektrický impuls, který má mít specifické léčebné účinky. Na internetu probíhala a sporadicky je dosud vedena zoufalá diskuse s propagátorem této metody, který trpí uhlířskou vírou, že takto lze efektivně léčit diabetes a zejména syndrom diabetické nohy. Tato metoda se používá i pro testování vhodnosti homeopatického léku nebo tzv. nosody. Testovaná osoba např. drží v ruce skleněnou ampuli (sic!) s homeopatikem či nosodou a na základě elektrických odpovědí v akupunkturním bodu se určuje vhodnost tohoto léčiva. Léčivo lze dokonce simulovat elektrickými impulsy generovanými počítačem - v homeopatii má jíž totiž vlastně o přenos informace. Proto lze léčit i prostřednictvím počítačové sítě. To není vtip, ale do pseudovědeckého hávu zabalené blouznění léčitelů a jim příbuzných lékařů, kteří si v klidu a chráněni zákony vydělávají na lidské hlouposti.

V souvislosti s EAV mě napadá jistá podobnost s opravářem televizorů, který snímá osciloskopem průběhy elektrických napětí na víceméně libovolných místech povrchu nesprávně fungujícího přístroje. Tyto průběhy potom modifikuje a ve stejném místě vysílá zpět do přístroje. Lze takto opravit televizor? A lze doufat, že by takto mohlo být "opraveno" něco, co je o mnoho řádů složitější - totiž lidské tělo?


Psychotronické léčitelství (11)

Pod tento termín zahrnuji směsici léčitelských postupů, které operují s domněle existujícími energiemi, jejichž dodavatelem či odběratelem je léčitel. Jeho nástrojem je převážně ruka. Někteří léčitelé si po terapeutickém výkonu "škodlivou energii" otřepávají z prstů, opalují plamenem nebo smývají. K diagnostice se velmi často používá kyvadlo, kterého se léčitel ptá na správnost diagnózy. K diagnostickým účelům je využívána též automatická kresba, tzv. Kirlianova fotografie a různé jiné jasnovidné či dokonce astrologické postupy. Jako koncentrátory léčivé "energie" se někdy používají talismany ve tvaru Chufuvovy pyramidy, též různé keltské, egyptské, křesťanské a možná i jiné symboly.

Velmi příbuznými jsou postupy založené na údajné léčivé síle drahých kamenů, propolisu (používán jako součást talismanu), tzv. mumia (vzpomeňte na svého času masivní reklamu na panaceu zvanou mumio - archar-taš). Do této skupiny patří i léčení na dálku - na základě individuálního požadavku či dokonce masově - jak činil svého času na Nově pan Tomáš Pfeifer. Známá firma Joint-line pana Jiřího Langa vlastní emitory této energie, jež dálkově působí na lidí, kteří si ovšem zakoupili patřičný přijímač, který prý vypadá podobně jako karta do bankomatu.

O otřepané problematice takzvaných filipínských či brazilských psychochirurgů snad již psát netřeba. Nebo snad může projít ruka lidskou tkání, aniž by vznikla krvácející rána?

Působení psychotronických léčitelů lze vysvětlit sugescí. Z hlediska biologického či fyzikálního tu jsou zcela ignorovány základní přírodovědné skutečnosti. O tom se však nikdy nediskutuje. Léčitel má svou pravdu, ze které nemíní ustupovat. Základním problémem je jistě absence energie, která by kladně působila na pacienty či rozkývávala kyvadla, nebyla by však měřitelná žádnými fyzikálními, chemickými či biologickými objektivními metodami.


Makrobiotika a zdravá výživa (5, 11)

Nebudu se zabývat výživovými systémy, které jsou pro lidský organismus blahodárné, protože vycházejí z reálných poznatků o fungování našeho těla. Avšak extrémní diety, ať již mají sloužit k upevnění zdraví či k zázračnému zhubnutí, většinou ignorují skutečné biologické potřeby organismu a jejich prostřednictvím jsou lidem vsugerovávány potřeby fiktivní, které vycházejí z naivních představ a neznalosti nebo nepochopení biologických poznatků. Vedle makrobiotiky, která může navodit avitaminózy či karenci bílkovin, jde zejména o:

Diety s takzvaně živými enzymy - vycházejí z představy o průchodu enzymů v nativním stavu do buněk našeho těla - ignorován je přitom proces trávení bílkovin počínající jejich denaturací v žaludku. Jakýmsi destilátem těchto představ je v současnosti propagovaná enzymoterapie - jistě, zde jsou enzymy alespoň chráněny před působením žaludeční šťávy a snad se některým daří pronikat i do tkání našeho těla, aniž by přitom jako cizorodé látky způsobily alergickou reakci.

Diety veganské a fruktariánské - vedou k nedostatku některých aminokyselin nebo vitamínů, pokud je konzumenti neužívají ve speciálních preparátech.

Konzumace moči - podle představ propagátorů této prazvláštní diety například v moči přítomné dusíkaté odpadní látky mají nahrazovat dusík z bílkovin. Někdy je moč také přirovnávána k homeopatiku, neboť obsahuje stopy látek vznikajících při různých onemocněních. Konzumaci moči nepropagují jen choré lidské mozky. Ing. Cingroš - autor dvou českých knih o urinoterapii - působil v našich diplomatických službách. Nejdříve v Rusku, později dokonce jako velvyslanec v Jemenu. Jakmile na něj padlo podezření z nedovoleného podnikání na ambasádě, zmizel. Zůstaly po něm jen lahvičky moči zaměstnanců. S Ing. Cingrošem úzce spolupracovala dr. Vilma Partyková, kdysi lékařka našeho velvyslanectví v Moskvě.

Diety očistné - v kombinaci s nálevy - všechny nemoci našeho těla jsou v ideologii těchto diet vysvětlovány na základě hromadění a kvašení, zahnívání odpadních látek shromážděných v těle. Bakteriální infekce má být například sekundární proces - bakterie prostě jen žijí v nahromaděných nečistotách a jinak vlastně neškodí. Kam se poděly všechny poznatky mikrobiologie, Pasteurovými objevy počínaje?


III.

Existuje řada oblastí, řekněme na pomezí mezi vědou a fikcí, které můžeme při aplikaci přísnějších kritérií také zařadit do alternativní medicíny nebo její blízkosti. Ve všech případech tu nacházíme vedle prvků slepé víry či pavědy také korektní fakta a poctivou snahu některých vědců problémy řešit či alespoň prokazovat jejich existenci.

Biofotonové záření – představa o výměně informací mezi živými organismy nebo jejich částmi prostřednictvím velmi slabého světelného záření. Existují mikrobiologické práce, které se snaží dokázat, že mezi bakteriemi či jinými mikroby dochází k tomuto způsobu komunikace. Uvažuje se též o komunikaci prostřednictvím zvukových signálů. Přiznám se, že výsledky těchto pokusů na mě působí spíše dojmem neodhalených metodických chyb v experimentech. Nemám ovšem na druhé straně v úmyslu popírat například světelnou komunikaci mořského planktonu, pokud nejde jen o vedlejší produkt nějakých jiných biologicky významných procesů. Současný spor o tzv. Fröhlichovo záření, což je jen jiný název pro biofotonové záření, je důkazem toho, jak nefunguje komunikace mezi fyziky a biology. Z hlediska biofyzika mohu konstatovat, že fyzikové obhajující toto záření nemají dostatečnou představu o složitosti živé hmoty. U biologů někdy postrádám snahu o korektní vědeckou oponenturu a falzifikaci (tentokrát ve smyslu popperovském).

Ekologismus - naivně ekologické uvažování a vynucování sporných opatření pro ochranu přírody a také zdraví člověka. S ekologismem úzce souvisí:

- Hnutí za práva zvířat - dílem racionální a dílem východními kulty podmíněné odmítání usmrcování zvířat, a to i v těch případech, kdy je to jediná možnost jak otestovat účinnost léku nebo terapeutického postupu. Jsem osobně odpůrcem jakéhokoliv usmrcování zvířat pro zábavu nebo v souvislosti s luxusními potřebami, ale odmítám přijmout filozofii lidí, kteří by byli schopni znemožnit například vývoj nových cytostatik.

- Hnutí proti geneticky modifikovaným potravinám - zasluhovalo by si samostatné zpracování. Osobně se domnívám, že lidstvo manipuluje s genetickou výbavou rostlin i živočichů již celá tisíciletí - tím, že šlechtí užitkové odrůdy. Za odmítáním geneticky upravených potravin stojí nepochybně i jiné než zdravotní či obecně biologické obavy a zájmy.

- Hnutí proti jaderné energetice - tato problematika je nesmírně složitá, komplikovaná ekonomickými zájmy. Patřím k lidem, kteří jadernou energetiku chápou jako nutné zlo na cestě k méně nebezpečným, alternativním, avšak dostatečně mohutným energetickým zdrojům. Jaká část vyzařovaného výkonu Slunce vlastně dopadá na povrch Země? Co brání takové perspektivě, že by si jí lidstvo vzalo více a snad i využilo mimo Zemi, aby nedocházelo k jejímu zbytečnému oteplování? V jednom ze svých starších článků jsem hnutí proti jaderné energetice označil za radiofobické a nemám pocit, že bych na této charakteristice měl něco podstatného měnit.


IV.

Co říci závěrem? Je zlé, když se obhájci a provozovatelé alternativní medicíny mohou občas odvolávat i na lidi s vědeckou erudicí. Našli bychom jich dost i na vysokých školách a ve vědeckých ústavech. Zlé je i to, že část odborné veřejnosti z možná ideologických důvodů projevuje v této souvislosti značnou toleranci a místo zřetelného odmítnutí nepravd se vrhá do kritiky skeptiků, které kritizuje, obviňuje ze všeho možno možného - od tmářství hodného inkvizice až po lpění na stalinistických poučkách. Takto se na skeptiky obořila nejen rádoby objektivní a nezávislá média typu Reflexu či postmoderní filosofové.

Nikdo není neomylný a nikdo neví vše, ale proti zjevným lžím je nutné podle mého názoru vystoupit, dokud je čas. Dnes budou zakázány geneticky upravené potraviny, zítra veškeré pokusy na zvířatech a pozítří - možná bude muset být v každém lékařském týmu jeden homeopat či indiánský šaman. Při současné vysoké manipulační schopnosti médií a přírodovědné negramotnosti jejich redaktorů, při populismu našich poslanců a senátorů, při klesající úrovni přírodovědných znalostí mládeže toto varování možná není tak přemrštěné, jak by se snad někomu mohlo zdát.


Literatura

1. Ernst, E., Complementary medicine: common misconceptions, J. Royal Soc. Med. 88, 1995, s. 244 - 247.

2. Gordon, J. S., Alternative medicine and the family physician, American Family Physician 54, 1996, s. 2205 - 2212.

3. Jonas, W. B., Researching alternative medicine, Nature Medicine 3, 1997, s. 824 - 827.

4. Škrabánek, P., McCormick, J.: Pošetilosti a omyly v medicíně. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995.

5. Kolektiv autorů: Alternativní medicína. Možnosti a rizika. Grada Publishing, Praha 1999.

6. Heřt, J. a kol.: Homeopatie, clusterová medicína, anthroposofická medicína. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997.

7. Ernst, E.: Komplementarmedizin in der Jahresübersicht 1995, Perfusion 9, 1996, s. 123-134.

8. Jarvis, W. T.: Quackery: A national scandal, Clinical Chemistry 38, 1992, s. 1574 - 1586.

9. Bourgeault, I. L.: Physicians' attitudes toward patients' use of alternative cancer therapies, Can. Med. Assoc. J. 155, 1996, s. 1679 -1685.

10. Plášek, J., Zvárová, J.: Je homeopatické léčení účinnější než placebo? Čas. Lék. Čes., 135, 1996, No. 18, s. 575 – 579.

11. Mornstein, V.: Utopený Archimedés - Malý alternativní slovník. Nadace Universitas Masarykiana, Brno 1999.
Alternativní medicína z pohledu přírodovědce | Sisyfos - český klub skeptiků
Novinky
23.05.2017 1307 hits
Kladno - 13. června 2017

Pozvánka na přednášku Klubu Sisyfos

Hormeze: mezi jedem a lékem je rozdíl jen v podaném množství

Přednáší

Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D.
(Ústav biochemie a mikrobiologie VŠCHT Praha)

Kdy?
úterý 13. června 2017 od 17.00

Kde?
Gymnázium ...

Dotazy
Nenašli jste odpověď na Vaši otázku na webu Sisyfa ?

Pište na dotazy@sisyfos.cz


Čtěte Dotazy čtenářů
Přednášky v AV ČR
03.01.2017 8563 hits
Přednášky Sisyfa v AV ČR v roce 2017

Přednášky cyklu Věda kontra iracionalita se v roce 2017 konají tradičně v budově Akademie věd ČR na Národní třídě 3 v Praze 1, a to v místnosti 206 od 17 hodin. Po přednáškách následuje diskuze.

Středa 17. 5. 2017, 17:00 hodin
Prof. PhDr. Ivan Blecha, CSc. (Filosofická fakulta UP ...

Přednášky ostatní
25.03.2017 3902 hits
Kladno - 11. dubna 2017

Pozvánka na přednášku Klubu Sisyfos

Tradiční způsoby obživy v subsaharské Africe

Přednáší
Doc. Mgr. Viktor Černý, Dr.
Archeologický ústav Akademie věd ČR

Kdy?
úterý 11. dubna 2017 od 17.00

Kde?
Gymnázium Kladno, nám. Edvarda Beneše 1573, ...

Přístupy od 3/2006
4934216
TOPlist
Statistika od
25.05.2006

ADMINISTRACE